# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 5502/2016

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Cdo 5502/2016
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.5502.2016.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 29. 5. 2018
- Datum zveřejnění: 23. 7. 2018
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 243c odst. 3 o. s. ř.; § 218 o. s. ř.

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8. dubna 2013, č. j. 50 Cm 29/2006-641, uložil společnosti SLADOVNY SOUFFLET ČR, a. s. (dále též jen "společnost SLADOVNY SOUFFLET") povinnost zaplatit navrhovatelce částku 83.046.108,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 4% ročně od 2. září 2002 do zaplacení [výrok I.], dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) a o vrácení zálohy na náklady dokazování (výrok III.).
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 19. listopadu 2014, č. j. 5 Cmo 241/2013-819, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil v části výroku I. ve výši částky 50.467.884 Kč (první výrok) a zrušil v části výroku I. týkající se úroku z prodlení a ve výroku II. a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. ledna 2016, č. j. 50 Cm 29/2006-1015, uložil společnosti SLADOVNY SOUFFLET povinnost zaplatit navrhovatelce úrok z prodlení ve výši 4% ročně z částky 50.467.884 Kč od 2. září 2002 do 21. ledna 2015 (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí Krajského soudu v Brně, č. j. 50 Cm 29/2006-1015, k odvolání společnosti SLADOVNY SOUFFLET ve výroku I. potvrdil (první výrok) a ve výroku II. změnil (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).

Proti prvnímu výroku posledně uvedeného usnesení podala navrhovatelka dovolání, považujíc je za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř."), napadajíc nesprávnou výši přiznaného úroku z prodlení, neboť dovolatelce náleží úrok z prodlení nikoliv z částky 50.467.884 Kč, nýbrž z částky 83.046.108,40 Kč.

Po podání dovolání Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. května 2018, č. j. 29 Cdo 4435/2016-1103, zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci, č. j. 5 Cmo 241/2013-819, v prvním výroku, a jako závislé rozhodnutí zrušil podle § 243e odst. 2 in fine o. s. ř. i dovolatelkou napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci, č. j. 5 Cmo 76/2016-1061.

Jelikož napadené usnesení již bylo zrušeno, Nejvyšší soud dovolání navrhovatelky odmítl podle § 243c a § 218 o. s. ř. jako bezpředmětné (k postupu soudu při bezpředmětnosti opravného prostředku srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002, či ze dne 8. prosince 2011, sp. zn. 29 Cdo 3197/2010)

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-5502/2016-1)