# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 5419/2007

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Cdo 5419/2007
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.5419.2007.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 27. 3. 2008
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.; § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Druhý žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 800,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

## Odůvodnění

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 30. října 2006, č.j. 24 Cm 89/2003-112, jímž Městský soud v Praze zastavil řízení o odvolání druhého žalovaného proti rozsudku ze dne 18. května 2005, č.j. 24 Cm 89/2003-97, pro nezaplacení soudního poplatku.

Proti usnesení odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") a co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., domáhaje se jeho zrušení.

Žalobkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání druhého žalovaného odmítl.

V průběhu řízení došlo ke změně obchodní firmy žalobkyně z ČP L., a. s. na C., a. s., ke které Nejvyšší soud přihlédl při označení žalobkyně v záhlaví tohoto rozhodnutí.

Dovolání není přípustné.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.

Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., když všem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé, jímž ale usnesení, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku, není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2002, sp. zn. 29 Odo 205/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2002, pod číslem 102).

Nejvyšší soud proto dovolání druhého žalovaného jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř.].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání druhého žalovaného bylo odmítnuto a druhému žalovanému vznikla povinnost hradit žalobkyni její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen "vyhláška"), která podle ustanovení § 14 odst. 3, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky činí 500,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a celkem činí 800,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 27. března 2008

JUDr. Petr G e m m e l , v. r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-5419/2007-1)