# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 5324/2007 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 29 Cdo 5324/2007 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.5324.2007.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 27. 3. 2008 - Datum zveřejnění: 31. 12. 2009 - Dotčené předpisy: § 107a předpisu č. 99/1963Sb.; § 175 předpisu č. 99/1963Sb.; § 11 předpisu č. 191/1950Sb. ## Výrok Dovolání se zamítá. ## Odůvodnění Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením - odkazuje na § 107a občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") a na čl. I § 11 odst. 1 a § 14 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb. - potvrdil usnesení ze dne 17. června 2005, č.j. 5 Cm 18/2001-318, jímž Krajský soud v Brně vyhověl návrhu žalobce, aby na jeho místo do řízení vstoupila J. B., a. s, (dále jen "banka"). Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v závěru, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod práva na jiného (v daném případě žalobce směnku převedl rubopisem na banku), a banka se vstupem do řízení souhlasila. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, odkazujíce co do jeho přípustnosti na ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") a co do důvodů na ustanovení § 241a o. s. ř. Dovolatelé namítají, že řízení je postiženo vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tj. uplatňují dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Odvolacímu soudu zejména vytýkají, že se nezabýval výhradou uplatněnou již v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, podle níž původní žalobkyně (U. b., a. s.) nebyla aktivně legitimována k vedení sporu. Současně zdůrazňují, že "námitku aktivní legitimace je třeba zkoumat vždy z pohledu skutečností, které nastaly před vydáním směnečného platebního rozkazu, neboť pro rozhodnutí o námitkách je rozhodující stav, jaký tu byl v době vydání směnečného platebního rozkazu". Přitom "zůstává otázkou" - pokračují dovolatelé - zda v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu je vůbec užití ustanovení § 107a o. s. ř. namístě a zda "by nebylo důvodné přihlížet k přechodu práva až v případném exekučním řízení". Dovolání žalovaných je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.; není však důvodné. Nejvyšší soud, posuzuje možnost užití ustanovení § 107a o. s. ř. v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, již v usnesení ze dne 8. října 2003, sp. zn. 29 Odo 454/2003, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2003, pod číslem 181, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož převod směnky indosamentem je hmotněprávním úkonem účastníka a žádné z ustanovení občanského soudního řádu ani jiného právního předpisu jeho provedení v průběhu směnečného řízení nebrání. Citovaným usnesením přitom zamítl jako nedůvodné dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o vstupu nabyvatele práva do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a o. s. ř.). Neopodstatněnou pak Nejvyšší soud shledává i výhradu, podle níž se soudy nižších stupňů nezabývaly otázkou aktivní věcné legitimace původní žalobkyně (U. b., a. s.). Potud odkazuje na závěry formulované např. v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, od nichž nemá důvod se odchýlit ani v projednávané věci. Byla-li totiž výhrada nedostatku aktivní věcné legitimace původní žalobkyně vznesena v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, bude se jí soud zabývat až při rozhodování ve věci samé a nikoli v rámci rozhodování o návrhu na vstup nabyvatele práva do řízení na místo dosavadního účastníka. V opačném případě, tj. kdyby žalovaní tuto výhradu v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu neuplatnili, soud by se - vzhledem k zásadě koncentrace námitkového řízení (§ 175 odst. 1 o. s. ř.) - při rozhodování o tom, zda směnečný platební rozkaz ponechá v platnosti nebo jej (zcela nebo zčásti) zruší, otázkou aktivní věcné legitimace původní žalobkyně nezabýval ani při rozhodování o návrhu podle § 107a o. s. ř., ani při rozhodování ve věci samé. Přitom by vycházel z toho, že původní žalobkyně nositelkou práva, o něž v řízení jde, vskutku je. Jelikož se dovolatelům prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání zamítl (§ 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. března 2008 JUDr. Petr G e m m e l , v. r. předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-5324/2007-1)