# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 5010/2014

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Cdo 5010/2014
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.5010.2014.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 12. 3. 2015
- Datum zveřejnění: 12. 5. 2015
- Dotčené předpisy: § 229 odst. 3 o. s. ř.; § 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného potvrdil rozsudek ze dne 5. října 2011, č. j. 48 Cm 258/2006-146, kterým Krajský soud v Praze uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 2.407.952,40 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř."). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatel ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá v celém rozsahu, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; tou částí výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II., III. a IV. o nákladech řízení a o poplatkové povinnosti žalovaného, a částí výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení se dovolací soud proto nezabýval.

Dovolatel v dovolání argumentuje jen tím, že nebylo vyhověno omluvě jeho zástupce Mgr. Martina Buřiče z jednání (jež se konalo 26. května 2014) a žádosti o odročení jednání (datované téhož dne), čímž mu byla odňata možnost jednat před soudem.

Tato výhrada (poměřováno jejím obsahem) vystihuje pouze zmatečnostní vadu řízení (podle § 229 odst. 3 o. s. ř.), která není způsobilým dovolacím důvodem ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř.; k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2012, sen. zn. 29 NSČR 75/2012, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 84/2013, jež jsou veřejnosti dostupné - stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 - na jeho webových stránkách).

Nejvyšší soud dodává, že při posuzování přípustnosti dovolání nemohl přihlédnout k podání dovolatele ze dne 10. února 2015, neboť změna či doplnění dovolacích důvodů (a to i formou doplnění nové argumentace v mezích téhož dovolacího důvodu) je ve smyslu § 242 odst. 4 věty první o. s. ř. možná jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání; ta dovolateli uplynula v září 2014. Nehledě k uvedenému, dovolatel v doplnění dovolání sice zpochybňuje závěr odvolacího soudu, podle něhož se na úkor úpadkyně bezdůvodně obohatil, činí tak ale prostřednictvím námitek vůči skutkovým zjištěním soudů obou stupňů, k čemuž nemá s účinností od 1. ledna 2013 k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 31. prosince 2013), se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. března 2015

JUDr. Filip Cileček
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-5010/2014-1)