# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 4985/2017

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Cdo 4985/2017
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.4985.2017.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 20. 11. 2017
- Datum zveřejnění: 16. 2. 2018
- Klíčová slova: Vady podání, Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. prosince 2016, č. j. 12 Cmo 151/2016-158, k odvolání žalovaných potvrdil rozsudek ze dne 24. listopadu 2015, č. j. 7 Cm 165/2014-127, jímž Městský soud v Praze uložil žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 260.000,- Kč s 6% úrokem od 1. ledna 2012 do zaplacení, odměnu ve výši 867,- Kč a na náhradě nákladů řízení částku 71.971,- Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Proti tomuto rozsudku podali žalovaní dovolání.

Městský soud v Praze řízení o dovolání druhé žalované zastavil (pro nezaplacení soudního poplatku za dovolání - § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) usnesením ze dne 31. srpna 2017, č. j. 7 Cm 165/2014-188.

Dovolání prvního žalovaného Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.").

Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - § 41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. považuje za splněné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen "R 4/2014"), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14, ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14, ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14 a ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 891/15).

Již v R 4/2014 přitom Nejvyšší soud ozřejmil, že:

"Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které 'ustálené rozhodovací praxe' se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje."

V usnesení sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 (v R 4/2014 citovaném), pak Nejvyšší soud vysvětlil, že:

"Dovolací námitka, že 'vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak', není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání.

Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že 'dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak', musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit."

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 20. listopadu 2017

JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-4985/2017-1)