# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 4707/2007

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Cdo 4707/2007
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2007:29.CDO.4707.2007.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 29. 11. 2007
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 800,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

## Odůvodnění

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. dubna 2007, č.j. 22 Cm 6/2004-74, zamítl pro předčasnost žalobu o určení, že pohledávka žalobkyně ve výši 5,326.421,81 Kč je po právu a zařazuje se do II. třídy bez práva na oddělené uspokojení a žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 7.400,- Kč.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně i žalovaného usnesením ze dne 21. června 2007, č.j. 9 Cmo 146/2007-91, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení tak, že žalovanému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu - v rozsahu jeho měnícího výroku o náhradě nákladů řízení - podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř.") a co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatel snáší argumenty na podporu uplatněného dovolacího důvodu a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů ve výrocích o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně považuje dovolání za nepřípustné.

Jelikož dovolání proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné podle žádného z ustanovení občanského soudního řádu [srov. ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř., jakož i rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen "R 4/2003")], Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 25a odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, neboť žalovaný zavinil vznik nákladů řízení podáním dovolání přes poučení v rozhodnutí odvolacího soudu o tom, že dovolání proti tomuto rozhodnutí není přípustné a přestože Nejvyšší soud v R 4/2003 uzavřel, že dovolání proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné. Žalobkyně byla v dovolacím řízení zastoupena JUDr. Peterem Kubikem, advokátem zapsaným ve Slovenské advokátní komoře (jak vyplývá z výpisu ze seznamu advokátů této komory). Podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii je tak JUDr. Kubik oprávněn poskytovat na území České republiky právní služby za podmínek stanovených tímto zákonem jako hostující evropský advokát podle ustanovení § 35f téhož zákona. Náklady žalobkyně sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění účinném od 1. září 2006 (dále jen "vyhláška"), která podle ustanovení § 14 odst. 3, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky činí 500,- Kč a z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném k témuž datu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 29. listopadu 2007

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-4707/2007-1)