# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 4557/2008 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 29 Cdo 4557/2008 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.4557.2008.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 28. 1. 2009 - Datum zveřejnění: 31. 12. 2009 ## Výrok I. Dovolání se odmítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. ## Odůvodnění Vrchní soud v Praze k odvolání druhé, třetího a čtvrtého žalovaných v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil ve vztahu k těmto žalovaným rozsudek ze dne 18. ledna 2006, č.j. 47 Cm 33/2004-164, jímž Městský soud v Praze ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 13. dubna 2004, č.j. 47 Sm 159/2003-9, kterým uložil všem žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 17,440.021,55 Kč s 6% úrokem z prodlení od 5. ledna 2001 do zaplacení, odměnu 58.133,- Kč a náklady řízení. Odvolací soud - odkazuje (mimo jiné) na ustanovení čl. I § 10, § 17, § 32 a § 77 zákona č. 191/1950 Sb. - shledal shodně se soudem prvního stupně všechny námitky žalovaných proti směnečnému platebnímu rozkazu nedůvodnými. Proti rozsudku odvolacího soudu podali druhá, třetí a čtvrtý žalovaní dovolání. Dovolatelé E. M. a R. P. považují rozhodnutí odvolacího soudu za zásadně právně významné v řešení otázky platnosti převodu směnky z původní žalobkyně (A. P. a. s. v likvidaci - dále jen "banka") na současnou žalobkyni, zdůrazňujíce, že "u rubopisu je připojen podpis osoby, která nebyla k tomuto úkonu pověřena", pročež jde o neplatný právní úkon a současná žalobkyně tak není nositelkou aktivní věcné legitimace. Namítají existenci dovolacích důvodů podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") a odvolacímu soudu vytýkají, že se jimi vznesenou námitkou nedostatku aktivní věcné legitimace nezabýval a věc tak nesprávně právně posoudil. Dovolatel JUDr. V. Z. upozorňuje na "neodůvodnitelné okolnosti týkající se vzniku blankosměnky a další manipulace s ní" a zdůrazňuje, že "vznik i uplatnění směnky lze hodnotit jako odporující běžným bankovním podmínkám vyžadovaným ke schválení požadovaného úvěru a jeho případnému následnému vymáhání, a to zejména ve vztahu k avalistům, kteří prokazatelně před podpisem směnky informovali banku o svých finančních a majetkových poměrech neumožňujících případné splácení dlužného úvěru". Poukazuje dále na možnost banky uspokojit svou pohledávku "prodejem zástavní nemovitosti" a dovozuje, že avalisté blankosměnku podepsali pod nátlakem banky, která by jinak úvěr společnosti I. P.-R. s. r. o. neposkytla. Dovolatelé požadují, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolání druhé, třetího a čtvrtého žalovaných, která nejsou přípustná podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustnými ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Jde-li o dovolání druhé a čtvrtého žalovaných, učinil tak proto, že již v rozhodnutí ze dne 25. října 2005, sp. zn. 29 Odo 914/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2001, pod číslem 1, jehož závěry obstály i v rovině ústavní, když ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí Ústavní soud usnesením ze dne 10. října 2006, sp. zn. IV. ÚS 32/06, odmítl, dovodil, že důsledkem překročení zmocnění k jednání za právnickou osobu podle § 20 odst. 2 občanského zákoníku není neplatnost právního úkonu, ale jen to, že jím právnická osoba není (při splnění zákonem stanovených podmínek) vázána, přičemž této skutečnosti se může dovolávat pouze ten, k jehož ochraně je možnost zprostit se povinnosti vyplývající z dotčeného právního úkonu stanovena, tj. právnická osoba, za kterou bylo jednáno (shodně srov. též důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 49/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2008, sp. zn. 29 Cdo 4233/2007). Třetím žalovaným uplatněné dovolací důvody, pro které shledává rozhodnutí odvolacího soudu nesprávným a jimiž je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nebyly ani zčásti obsaženy ve včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (č.l. 18-19); vzhledem k zásadě koncentrace směnečného řízení (§ 175 odst. 1 a 4 o. s. ř.) tak nemohou mít pro přijetí závěru o (ne)důvodnosti těchto námitek a rozhodnutí o tom, zda směnečný platební rozkaz ponechat v platnosti, žádný význam. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání druhé, třetího a čtvrtého žalovaných byla odmítnuta a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. ledna 2009 JUDr. Petr Gemmel předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-4557/2008-1)