# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 4286/2007 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 29 Cdo 4286/2007 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.4286.2007.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 13. 10. 2009 - Datum zveřejnění: 31. 12. 2009 ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.034,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jeho zástupce. ## Odůvodnění Žalovaný podal dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 15. prosince 2006, č. j. 45 Cm 86/2004-71, kterým Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu o určení, že žalobce má za úpadkyní S. p. R., a. s. (dále jen "úpadkyně") pohledávku ve výši 876.900,- Kč. Přípustnost dovolání dovolatel opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") a namítá, že je dán dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolacímu soudu vytýká nesprávnost závěru, že v incidenčním řízení je soud vázán rozhodnutím o prohlášení konkursu na majetek úpadkyně a není oprávněn posuzovat, zda podmínky pro prohlášení konkursu byly dány, protože pro rozhodování ve sporu o určení pravosti pohledávky je podstatné jen zjištění, že o prohlášení konkursu bylo rozhodnuto a účinky založené tímto rozhodnutím trvají. Obsáhle argumentuje ve prospěch názoru, že odvolací soud nevzal v úvahu veškeré skutečnosti týkající se samotného prohlášení konkursu na majetek úpadkyně. Zdůrazňuje, že nelze přehlédnout, že prohlášení konkursu a jeho následný průběh v době, kdy správcem konkursní podstaty byl Mgr. D. T. je předmětem trestního řízení. Nesouhlasí rovněž se závěrem odvolacího soudu, podle něhož rozhodnutí akcionářů na mimořádné valné hromadě konané 1. listopadu 2002 o rozdělení podílů na zisku úpadkyně, které bylo učiněno poté, kdy byl úpadkyni 6. srpna 2001 doručen návrh na prohlášení konkursu, je neúčinným právním úkonem podle ustanovení § 4a odst. 1 písm. a) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen "ZKV"). Dovolatel namítá, že Krajský soud v Ústí nad Labem původně usnesením z 3. června 2002, č. j. 45 K 16/2001-132, návrh na prohlášení konkursu zamítl. S ohledem na toto rozhodnutí postupovali akcionáři úpadkyně na mimořádné valné hromadě oprávněně s vědomím, že nejsou ohroženi konkursem. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nepřípustné. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá. Je tomu tak proto, že právní otázky, pro jejichž řešení přisuzuje dovolatel napadenému rozhodnutí ve věci samé zásadní význam, Nejvyšší soud zodpověděl v rozsudku ze dne 30. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 4284/2007 (jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu), na který v podrobnostech odkazuje a s jehož závěry je napadené rozhodnutí v souladu. Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl [§ 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř.]. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalobci vznikla povinnost hradit žalovanému jeho náklady řízení. Náklady dovolacího řízení sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 2.250,- Kč podle § 8, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996, ve znění pozdějších předpisů, a z náhrady za 19% daň z přidané hodnoty ve výši 484,50 Kč. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 13. října 2009 JUDr. Hana Gajdzioková předsedkyně senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-4286/2007-1)