# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 4263/2009

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Cdo 4263/2009
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.4263.2009.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 12. 11. 2009
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.034,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

## Odůvodnění

Rozsudkem ze dne 4. září 2003, č. j. 13 Cm 72/2001-28, Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu, kterou se žalobkyně (L. E., a. s.) domáhala vůči žalovanému (správci konkursní podstaty úpadkyně Č. d. s., s. r. o.) vyloučení celkem 8 nemovitostí (průmyslového objektu a 7 pozemků) označených ve výroku, ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem (ve znění tamtéž označeného opravného usnesení) změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že vylučovací žalobě vyhověl (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení (druhý a třetí výrok).

Dovolání žalovaného proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu, jež je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř."), opírající se co do dovolacích důvodů o ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.

Podstata dovolací argumentace tkví v polemice (prostém nesouhlasu) se závěry obsaženými v rozsudku ze dne 8. října 2008, č.j. 29 Odo 1324/2006-141, jímž Nejvyšší soud zrušil předchozí (potvrzující) rozsudek odvolacího soudu (ze dne 13. března 2006, č. j. 6 Cmo 9/2004-112).

Jde o nesouhlas s tím, že Nejvyšší soud při úvaze o obsahu zástavních práv v konkursu ve svých rozhodnutích uplatnil metodu, podle které je pro přesné vymezení obsahu práv a povinností dotčených prohlášením konkursu na majetek některého ze subjektů z těchto vztahů oprávněných nebo povinných určující především zjištění, jaká práva či povinnosti by těmto osobám příslušely, kdyby konkursu nebylo a dále o nesouhlas se závěrem, že by k zániku zástavního práva splynutím (v případě, že zástavní věřitel postoupí pohledávku zajištěnou zástavním právem zástavnímu dlužníku) mohlo dojít i za trvání konkursu (vedeného na majetek osobního dlužníka), opírající se o úsudek, že tomu brání ustanovení § 27 odst. 5 a § 28 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání.

K oběma otázkám se Nejvyšší soud vyjádřil ve svém zrušujícím rozsudku (tento rozsudek byl posléze uveřejněn pod číslem 74/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, čímž dal Nejvyšší soud najevo, že závěry v něm obsažené jsou většinově sdíleny nejen tříčlenným senátem, jenž o věci rozhodoval, nýbrž všemi soudci Nejvyššího soudu) a napadené rozhodnutí z nich beze zbytku vychází.

Zabývat se dovoláním v této věci za daného stavu meritorně se Nejvyššímu soudu jeví zbytečným.

Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5, § 224 a § 146 odst. 3 o. s. ř., tedy tím, že dovolání bylo odmítnuto a tím, že žalobkyni vznikly náklady dovolacího řízení sestávající z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jež podle § 8, ve spojení s § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 a § 15 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen "vyhláška") činí 4.500,- Kč. Takto určená sazba se podle § 18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj, na částku 2.250,- Kč, jelikož advokát žalobkyně učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, ve výši 300,- Kč, jde o částku 2.550,- Kč. S připočtením náhrady za devatenáctiprocentní daň z přidané hodnoty ve výši 484,50 Kč tak Nejvyšší soud přiznal žalobkyni k tíži dovolatele částku 3.034,- Kč.

Rozhodné znění občanského soudního řádu při rozhodování sporu vyvolaného konkursem podle zákona č. 328/1991 Sb. v dovolacím řízení (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

V Brně 12. listopadu 2009

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-4263/2009-1)