# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 4086/2016 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 29 Cdo 4086/2016 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.4086.2016.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 30. 9. 2016 - Datum zveřejnění: 28. 11. 2016 - Klíčová slova: Vady podání - Dotčené předpisy: § 243b odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2007 ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. ## Odůvodnění Rozsudkem ze dne 14. ledna 2011, č. j. 41 Cm 59/2007-207, Krajský soud v Hradci Králové (v řízení vedeném vůči žalovaným Seba T, akciová společnost a Ing. Stanislavu Kuželovi, správci konkursní podstaty úpadce TIBA, a. s.) určil, že pohledávka žalobce (společnosti VODOVODY A KANALIZACE Dvůr Králové n. L. spol. s r. o.) přihlášená do konkursního řízení vedeného na majetek úpadce TIBA, a. s. je důvodná ve výši 31 503 476,39 Kč (bod I. výroku), zamítl žalobu na určení pravosti pohledávky v částce 2 145 790,81 Kč (bod II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod III. a IV. výroku). K odvolání tehdejší první žalované (JUDr. Lenky Vidovičové, insolvenční správkyně dlužníka Seba T, akciová společnost) Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozhodnutí soudu prvního stupně v bodě I., III. a IV. výroku tak, že žaloba na určení, že žalobce má v konkursním řízení vedeném na majetek úpadce pohledávku ve výši 31 503 476,39 Kč, se zamítá pro předčasnost (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). Šlo o v pořadí druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když první rozhodnutí - rozsudek ze dne 22. srpna 2012, č. j. 13 Cmo 65/2011-243, kterým odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v bodech I., III. a IV. výroku tak, že žaloba na určení pravosti pohledávky žalobce ve výši 31 503 476,39 Kč se zamítá - Nejvyšší soud zrušil rozsudkem ze dne 31. srpna 2015, sp. zn. 29 Cdo 1352/2013, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež má za přípustné pro vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, konkrétně otázky, zda soud může posuzovat náležitosti přihlášky pohledávky do konkursního řízení, a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Usnesením ze dne 15. července 2016, č. j. 43 K 27/2005-840, Krajský soud v Hradci Králové připustil, aby do konkursního řízení vedeného na majetek úpadce TIBA, a. s., vstoupila na místo dosavadního věřitele - JUDr. Lenky Vidovičové, LL.M., insolvenční správkyně dlužníka Seba T, akciová společnost - společnost KRESTA, s. r. o. Nejvyšší soud proto bez dalšího jako s prvním žalovaným jednal s touto společností. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2003, sp. zn. 29 Odo 223/2003, uveřejněné pod číslem 82/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Dovolání, jež je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné. Učinil tak proto, že dovoláním otevřená otázka, zda je možné, aby soud v rámci žaloby na určení pravosti pohledávky přezkoumával náležitosti přihlášky pohledávky, resp. aby v případě, že taková přihláška nemá náležitosti, žalobu na určení pravosti pohledávky pro předčasnost zamítl, byla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešena. Již v rozsudku ze dne 24. května 2001, sp. zn. 32 Cdo 1726/98, uveřejněném pod číslem 76/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vysvětlil, že součástí právního posouzení věci soudem ve sporu o pravost, výši nebo pořadí do konkursu přihlášené a správcem konkursní podstaty nebo některým z konkursních věřitelů popřené pohledávky, vždy musí být závěr o splnění předpokladů, za nichž se soud může důvodností nároku uplatněného tzv. incidenční žalobou vůbec zabývat. Tamtéž dodal, že zjistí-li soud, který rozhoduje o pravosti, výši nebo pořadí nevykonatelné pohledávky, že přihláška pohledávky měla v části, o které má v incidenčním sporu rozhodnout, vady bránící přezkumu přihlášené pohledávky, musí žalobu pro předčasnost zamítnout. Na základě takového rozsudku je třeba v konkursním řízení přistoupit zákonem stanoveným způsobem k odstraňování vad přihlášky a poté k novému přezkumu přihlášené pohledávky. Uvedený právní závěr, s nímž je napadené rozhodnutí v souladu, je výrazem ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sp. zn. 29 Cdo 3057/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2015, sp. zn. 29 Cdo 893/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1899/2012). Dovolatel sice v dovolání rovněž uvádí, že přihláška pohledávky obsahovala všechny náležitosti a popis rozhodných skutečností, které má obecně přihláška splňovat, avšak tuto výhradu nijak obsahově nekonkretizuje. Nepolemizuje tak s důvody, pro které odvolací soud dospěl k závěru, že přihláška pohledávky trpí vadami, které brání přezkumu pohledávky. Dovolací soud se tudíž touto výtkou nemohl zabývat. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovaným podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady v dovolacím řízení nevznikly. Náklady druhého žalovaného spojené s vyjádřením k dovolání ze dne 23. srpna 2016 dovolací soud neshledal účelnými, když druhý žalovaný se v něm vůbec nevyjadřuje k důvodnosti podaného dovolání a správnosti napadeného rozhodnutí. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z ustanovení § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. září 2016 Mgr. Milan P o l á š e k předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-4086/2016-1)