# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 3883/2018

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Cdo 3883/2018
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.3883.2018.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 27. 2. 2019
- Datum zveřejnění: 7. 5. 2019
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.; § 243c odst. 1,2 o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Krajský soud v Ostravě směnečným platebním rozkazem ze dne 9. května 2016, č. j. 17 Cm 344/2014-48, uložil žalované zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 1.000.000 Kč s 6% úrokem od 8. prosince 2011 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 3.333,33 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 80.755,80 Kč.

Rozsudkem ze dne 27. listopadu 2017, č. j. 17 Cm 344/2014-249, soud prvního stupně ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti co do směnečného peníze ve výši 707.211,33 Kč a dále ve výroku o nákladech řízení (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu směnečný platební rozkaz zrušil (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalované v záhlaví označeným rozsudkem (mimo jiné) změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že směnečný platební rozkaz se i co do směnečného peníze ve výši 707.211,33 Kč a výroku o nákladech řízení zrušuje.

Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

Učinil tak proto, že dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.

Nejvyšší soud předesílá, že pro účely posouzení přípustnosti dovolání je (podle bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 30. září 2017. Odtud též plyne, že dovolání v dané věci bylo možné podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.).

Jakkoli dovolatel uplatnění shora označeného dovolacího důvodu formálně ohlašuje, ve skutečnosti (posuzováno podle obsahu) závěry, na nichž právní posouzení věci odvolacím soudem spočívá, nenapadá. Z uplatněné dovolací argumentace je totiž zřejmé, že její podstata spočívá v pouhé polemice se skutkovým závěrem odvolacího soudu (zejména se způsobem, jakým odvolací soud hodnotil provedené důkazy), podle kterého skutečným důvodem vystavení směnky, jejíhož zaplacení se žalobce v dané věci domáhá, bylo zajištění případných nároků žalobce vůči výstavci směnky (zemřelému otci žalované), jež mohly vzniknout v souvislosti s nedovoleným nakládáním s omamnými a psychotropními látkami, na němž se oba účastníci směnečného vztahu měli podílet.

Prostřednictvím těchto výhrad tak dovolatel uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., jinak řečeno, neotevírá jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí záviselo a jež by splňovala předpoklady přípustnosti dovolání vymezené ustanovením § 237 o. s. ř.

K nemožnosti úspěšně napadnout samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř., jež se nepochybně uplatní i v řízení, ve kterém žalobce uplatňuje pohledávky ze směnky) dále srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 26. září 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16.

Způsobilý dovolací důvod dovolatel nevystihuje ani uplatněním námitky nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu, nehledě k tomu, že takovou vadou napadené rozhodnutí ani netrpí (z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu lze seznat, jakými úvahami se při posuzování důvodnosti námitek žalované řídil a z jakých důvodů změnil rozsudek soudu prvního stupně). K tomu v podrobnostech srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněného pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být podle ustanovení § 243f odst. 3 věty druhé o. s. ř. odůvodněn.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-3883/2018-1)