# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 3727/2014 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 29 Cdo 3727/2014 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.3727.2014.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 30. 9. 2014 - Datum zveřejnění: 21. 10. 2014 - Klíčová slova: Přípustnost dovolání, Rozhodčí doložka, Směnky - Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.; § 106 o. s. ř. ## Výrok Dovolání se odmítá. ## Odůvodnění Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalované potvrdil usnesení ze dne 5. února 2014, č. j. 55 Cm 312/2013-42, jímž Městský soud v Praze - odkazuje na ustanovení § 106 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") - zamítl námitku žalované, že věc má být projednána v řízení před rozhodci. Odvolací soud - odkazuje na ustanovení bodu 6 smlouvy o zajištění blankosměnkou uzavřené dne 15. června 2012 mezi žalobkyní a společností KOSMETIKA FM GROUP CZECH s. r. o. (dále jen "společnost" a "smlouva o zajištění") - uzavřel, že rozhodčí doložka obsažená ve smlouvě o zajištění žalovanou "nezavazuje", neboť není jejím účastníkem. Dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Dovolatelkou zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem [co do závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou rozhodčí smlouva (rozhodčí doložka) ohledně sporu o zaplacení sporné směnky uzavřena nebyla], totiž zcela odpovídá závěrům vysloveným Nejvyšším soudem v rozsudcích ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3613/2009, a ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 1130/2011 (jenž byl uveřejněn v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročníku 2012, pod číslem 87), jakož i v usnesení ze dne 22. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 3969/2013 (rozhodnutí jsou dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu). Naposledy zmiňované rozhodnutí přitom bylo přijato v typově shodné věci (v níž se žalobkyně domáhala zaplacení směnky avalované jiným směnečným dlužníkem, jehož námitka, že podle smlouvy účastníků věc měla být projednána v rozhodčím řízení, byla založena na obdobném skutkovém rámci, jako v nyní projednávané věci), přičemž Nejvyšší soud v něm uzavřel, že byť je přílohou smlouvy o zajištění blankosměnkou i "prohlášení avalisty", podle jehož obsahu je avalista srozuměn s tím, že žalobkyně může práva plynoucí ze smlouvy o zajištění blankosměnkou uplatnit za podmínek stanovených v této smlouvě, je zcela zjevné, že uvedené prohlášení je (pouze) jednostranný právní úkon žalované (ve kterém navíc o rozhodčí doložce žádná zmínka není). Současně neměl pochyb o tom, že rozhodčí doložka sjednaná mezi žalobkyní a výstavcem směnky nezakládá pravomoc rozhodce (v poměrech dané věci stálého rozhodčího soudu) ve sporu mezi žalobkyní a žalovanou směnečnou rukojmí (potud odkázal též na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 31. března 2009, sp. zn. 23 Cdo 2351/2007, uveřejněném pod číslem 2/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Srov. dále shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2014, sp. zn. 29 Cdo 3768/2013. O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. září 2014 JUDr. Jiří Z a v á z a l předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-3727/2014-1)