# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 372/2016

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Cdo 372/2016
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.372.2016.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 3. 2016
- Datum zveřejnění: 7. 6. 2016
- Klíčová slova: Směnky
- Dotčené předpisy: čl. I § 16 odst. 1 předpisu č. 191/1950Sb.; čl. I § 40 odst. 3 předpisu č. 191/1950Sb.

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. března 2013, č. j. 55 Cm 173/2012-136, ve znění usnesení ze dne 23. dubna 2013, č. j. 55 Cm 173/2012-149, zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 4. července 2012, č. j. 55 Cm 173/2012-16, jímž původně uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 1.500.000 Kč s 6% úrokem od 6. března 2012 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 5.000 Kč a náhradu nákladů řízení, (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů námitkového řízení (výrok II.).

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalobce (mimo jiné) zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání žalovaného proti kasačnímu výroku usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v řešení dovoláním předestřené otázky (zda směnečnému dlužníku přísluší námitka neplatnosti indosamentu, založená na zpochybnění materiální platnosti indosantova podpisu) v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 22. srpna 2006, sp. zn. 29 Odo 459/2005, na dané téma uzavřel, že namítat materiální vadu podpisu (tedy i vadu spočívající v tom, že podpis indosanta není jeho pravým podpisem) může pouze ten, za koho byl podpis učiněn. Dlužníkovi ze směnky náleží ve smyslu článku I. § 16 odst. 1 a § 40 odst. 3 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového, pouze prověřit, zda je na směnce vyznačena nepřetržitá řada indosamentů. K uvedeným závěrům, od nichž nemá důvod se odchýlit ani v nyní projednávané věci a s nimiž je napadené rozhodnutí v souladu, se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v usnesení ze dne 11. prosince 2007, sp. zn. 29 Odo 727/2006 (ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 10. července 2008, sp. zn. III. ÚS 683/08), v usnesení ze dne 24. února 2010, sp. zn. 29 Cdo 2043/2008, nebo v rozsudcích ze dne 31. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 3045/2010 (uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročníku 2013, pod číslem 140), a ze dne 17. prosince 2015, sp. zn. 29 Cdo 1155/2014.

O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 3. 2016

JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-372/2016-1)