# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 372/2014

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Cdo 372/2014
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.372.2014.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 6. 2014
- Datum zveřejnění: 9. 7. 2014
- Klíčová slova: Dovolání, Směnky, Splatnost pohledávky, Započtení pohledávky
- Dotčené předpisy: § 581 odst. 2 obč. zák.; § 237 o. s. ř.; § 243c odst. 1 o. s. ř.; § 243c odst. 2 o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek ze dne 1. srpna 2013, č. j. 3 Cm 81/2013-33, jímž Krajský soud v Brně zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 21. května 2013, č. j. 3 Cm 81/2013-15 (kterým původně uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 60.000,- Kč s 6% úrokem od 21. dubna 2010 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 200,- Kč a nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení), tak, že směnečný platební rozkaz ponechal v celém rozsahu v platnosti (první výrok). Dále rozhodl o nákladech námitkového řízení (druhý výrok) a nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).

Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

Dovolatelem zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem (co do závěru, že "zákonná úprava započtení nesplatné pohledávky proti pohledávce splatné nepřipouští") totiž - oproti mínění dovolatele - odpovídá ustálené judikatuře dovolacího soudu. K tomu srov. zejména závěry zformulované Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 32 Odo 1143/2004, uveřejněném pod číslem 90/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo v usnesení ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 204/2003, uveřejněném pod číslem 64/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Opačný závěr přitom neplyne (a dovolatel se mýlí, usuzuje-li jinak) ani z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2009, sp. zn. 23 Cdo 3028/2008.

K výhradám dovolatele, jimiž polemizuje s hodnocením důkazů provedeným odvolacím soudem, Nejvyšší soud podotýká, že samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout "žádným" dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96 uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu); na nesprávnost hodnocení důkazů totiž lze usuzovat jen ze způsobu, jakým soud hodnocení důkazů provedl, a to jen polemikou se správností skutkových zjištění soudu, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který dovolatel od 1. ledna 2013 k dispozici nemá (viz ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. června 2014

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-372/2014-1)