# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 353/2011

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Cdo 353/2011
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.353.2011.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 3. 2011
- Datum zveřejnění: 9. 5. 2011
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 5. srpna 2008, č. j. 14 C 476/2002-128 uložil oběma žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 32.118,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), zastavil řízení do částky 4.017,- Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
V záhlaví označeným rozsudkem změnil odvolací soud k odvolání žalovaných výrok I. rozsudku soudu prvního stupně tak, že "zamítl žalobu co do částky 459,- Kč s příslušenstvím", ve zbývající části výrok I. rozsudku soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba žalovaní dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř.") odmítl jako nepřípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním - jakožto mimořádným opravným prostředkem - napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, připouští-li to zákon.

Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 o. s. ř.

Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, a c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Dovolání žalovaných směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, a není proto podle § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přípustné.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaných bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl (od 1. července 2009), se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. března 2011

JUDr. Petr Šuk
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-353/2011-1)