# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 3393/2008 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 29 Cdo 3393/2008 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.3393.2008.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 30. 4. 2009 - Datum zveřejnění: 31. 12. 2009 ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. ## Odůvodnění Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. srpna 2006, č. j. 4 Cm 255/2002-136, o zamítnutí její žaloby o vyloučení označených nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") jako nepřípustné. Dovolací argumentace, již dovolatelka připíná k dovolacímu důvodu uvedenému v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., spočívá na tvrzení, že výzva žalovaného ze dne 24. dubna 2002 - v níž je uvedena výše zajišťované pohledávky a cena zástavy - nebyla formulována jako doplnění či dodatek předchozí výzvy ze dne 14. května 2001 (adresované dovolatelce žalovaným ve smyslu ustanovení § 27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání; dále jen "ZKV"), ale šlo o samostatný úkon. Jelikož předchozí výzva právě pro absenci uvedení výše zajišťované pohledávky a ceny zástavy "postrádala právních účinků", nemohla následná výzva způsobit, že předchozí výzva tímto "nabyla úplnosti a účinnosti". Připouštějíc, že obsah výzvy podle § 27 odst. 5 ZKV nemusí být pouze na jedné listině, dovolatelka dovozuje, že je-li její obsah rozvržen do více listin, musí tyto tvořit logický celek a "jejich vzájemnou a předpokládanou spojitostí musí být obecnému adresátovi zřejmé, že všechny tyto listiny mají tvořit celek a mají být také vykládány společně". Jak výzvu ze 14. května 2001, tak výzvu z 24. dubna 2002, má dovolatelka za neurčité "a tedy právně neúčinné", neboť mezi zastavené nemovitosti v nich byl zahrnut i pozemek, který nebyl předmětem zástavy. Ačkoli dovolatelka obecně odkazuje i na dovolací důvod obsažený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., námitka, že soudy obou stupňů nepřihlédly k závěrům znaleckého posudku Ing. L. B., podle něhož se od ceny zastavených nemovitostí musí odečíst předpokládané náklady spojené s pořízením náhradních bytů pro nájemce bytů nacházejících se v zastaveném domě, je argumentací, jež se nepojí s ohlášeným dovolacím důvodem, nýbrž s dovolacím důvodem dle § 241a odst. 3 o. s. ř., který dovolatelka u dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nemá k dispozici. V rovině právních argumentů je judikatura Nejvyššího soudu ustálena v závěrech, s nimiž je napadené usnesení v souladu. Tak v rozsudku uveřejněném pod číslem 72/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud uzavřel, že smyslem ustanovení § 27 odst. 5 ZKV je, aby zástavní dlužník byl uvědomen o úmyslu správce konkursní podstaty sepsat do konkursní podstaty věci tvořící předmět zástavy (tj. v daném případě věci, jimiž je zajištěno plnění závazků úpadkyně z titulu úvěrové smlouvy věřiteli) a o tom, jakým plněním do konkursní podstaty může zahrnutí předmětu zástavy do soupisu konkursní podstaty zabránit. Tamtéž dovodil, že je li výzva podle ustanovení § 27 odst. 5 ZKV obsažena ve více podáních (zákon o konkursu a vyrovnání v tomto směru žádné omezení neobsahuje), je nutno tato podání posuzovat z hlediska jejich návaznosti a v nich vyjádřeného obsahu a zejména pak s přihlédnutí k jejich (shora uvedenému) účelu. Vysvětlil rovněž, že tvrzení, že částka požadovaná výzvou podle § 27 odst. 5 ZKV neodpovídá výši zajištěné pohledávky nebo obvyklé ceně majetku, kterým je pohledávka zajištěna, je ve sporu o vyloučení majetku z konkursní podstaty právně významné, jen jestliže osoba, které byla výzva určena, uhradila v určené lhůtě do konkursní podstaty částku, jež výši zajištěné pohledávky nebo obvyklé ceně majetku, kterým je pohledávka zajištěna, skutečně odpovídá. Názor odvolacího soudu týkající se výzvy v této věci a argumentace jinou hodnotou nemovitostí těmto závěrům odpovídá, když odvolací soud v tomto ohledu na označené rozhodnutí výslovně odkazuje. S námitkou, že mezi zastavené nemovitosti byl ve výzvách zahrnut i pozemek, který nebyl předmětem zástavy, se vypořádal již soud prvního stupně, který v odpovídajícím rozsahu žalobě vyhověl, přitom je zcela zřejmé, že tato nesprávnost neurčitost výzvy nezpůsobuje a pro tento triviální úsudek důvod připustit dovolání dán není. Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu dovolání přípustné být nemůže. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 30. dubna 2009 JUDr. Zdeněk K r č m á ř předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-3393/2008-1)