# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 336/2016 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 29 Cdo 336/2016 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.336.2016.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 31. 5. 2016 - Datum zveřejnění: 5. 8. 2016 - Klíčová slova: Přípustnost dovolání - Dotčené předpisy: § 243c odst. 1,2 o. s. ř.; § 241a odst. 3 o. s. ř. ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 17.714,40 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce. ## Odůvodnění Krajský soud v Hradci Králové směnečným platebním rozkazem ze dne 14. března 2013, č. j. 38 Cm 278/2012-25, uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci částku 1.500.000,- Kč s 6% úrokem od 1. ledna 2009 do zaplacení, odměnu ve výši 5.000,- Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 37.625,- Kč. Rozsudkem ze dne 23. října 2014, č. j. 38 Cm 278/2012-154, Krajský soud v Hradci Králové shora označený směnečný platební rozkaz zrušil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů námitkového řízení (druhý výrok). Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 15. září 2015, č. j. 2 Cmo 71/2015-189, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud přitakal závěru soudu prvního stupně, podle něhož směnka, o jejímž zaplacení bylo původně rozhodnuto směnečným platebním rozkazem (dále jen "směnka"), je směnkou zajišťovací "ke smlouvě o půjčce ze dne 18. března 2002, propojené s kupní smlouvou z téhož dne s tím, že směnka měla zajišťovat závazek žalovaného zaplatit kupní cenu ve výši 1.500.000,- Kč". Jelikož veškeré závazky žalovaného z kupní smlouvy byly splněny (a žalovanému žádná půjčka "ve smyslu bodu I. a III. smlouvy o půjčce" poskytnuta nebyla), "nelze se úspěšně domáhat nároku ze směnky". Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), když napadené rozhodnutí "spočívá na vyřešení otázky hmotného resp. procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena", a to otázky "povahy směnky ve své zajišťovací funkci závazku dlužníka". Dovolatel nesouhlasí s právním posouzením věci soudy obou stupňů, podle něhož směnka plnila funkci zajišťovací k dohodě o půjčce, když podle jeho názoru je z provedeného dokazování zjevné, že směnka zajišťovala "splatnost další části kupní ceny, kterou si účastníci kupní smlouvy sjednali nad výši částky uvedené v kupní smlouvě". Namítá, že "oba soudy" nesprávně hodnotily provedené důkazy "z hlediska projevené vůle výstavce směnky" a naopak zdůrazňuje, že půjčka byla poskytnuta "v bezhotovostní formě". Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu "změnil a ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz". Žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud jako nepřípustné odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že dovolatel, byť formálně namítá nesprávné právní posouzení věci, ve skutečnosti - posuzováno podle obsahu dovolání - nesouhlasí se skutkovými závěry soudů nižších stupňů, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2012), který od 1. ledna 2013 k dispozici nemá (srov. ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.). Dále zpochybňuje správnost hodnocení důkazů, které - se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. - nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Na nesprávnost hodnocení důkazů totiž lze usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl, a to jen prostřednictvím pro tuto věc "nezpůsobilého" dovolacího důvodu (srov. opět § 241a odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2012). K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného Nejvyšší soud odmítl a žalovanému vznikla povinnost hradit žalobci účelně vynaložené náklady řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosoudní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 8. ledna 2016), která podle ustanovení § 7 bodu 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), činí (z tarifní hodnoty 1.505.000,- Kč) 14.340,- Kč, z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.); celkem činí 17.714,40 Kč. K určení výše odměny za zastupování advokátem podle advokátního tarifu srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 31. května 2016 JUDr. Petr G e m m e l předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-336/2016-1)