# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 3306/2008 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 29 Cdo 3306/2008 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.3306.2008.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 23. 6. 2010 - Datum zveřejnění: 28. 7. 2010 - Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. ## Odůvodnění Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 23. února 2006, č. j. 21 Cm 208/2003-46, kterým Městský soud v Praze zamítl návrh na určení, že navrhovatelka je členkou Bytového družstva FORMÁNKOVA (dále jen "družstvo"). Proti rozsudku odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") a co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Dovolatelka považuje za zásadně právně významné řešení otázky, zda jediným důkazem o vyloučení JUDr. C. z družstva rozhodnutím představenstva ze 7. září 1998 může být tvrzení členů představenstva o řádném doručení oznámení o vyloučení jmenovanému. Má za to, že tvrzení členů družstva, tedy osob majících zájem na výsledku sporu, nelze jako důkaz bez dalšího přijmout. Poukazuje na listinu z 5. listopadu 1998, podle níž většina členů družstva vyjádřila souhlas s převodem členských práv a povinností z JUDr. C. na navrhovatelku, aniž by kdokoliv z nich poukázal na to, že k převodu dojít nemůže, protože JUDr. C. byl již z družstva vyloučen. Nevěnoval-li odvolací soud této skutečností pozornost, zatížil řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatelka dále namítá, že v rozporu se závěrem odvolacího soudu o vyloučení JUDr. C. z družstva před 15. zářím 1998, kdy byla uzavřena dohoda o převodu členských práv a povinností v družstvu, je skutečnost, že družstvo o jeho vyloučení znovu rozhodovalo 17. září 1998, tedy poté, co se dozvědělo o převodu členských práv a povinností, a rozhodnutí o vyloučení mu bylo doručeno 19. září 1998. Odvolací soud se však nezabýval tím, z jakého důvodu se tak stalo. Zdůrazňuje, že dokazování nebylo úplné a správné a z provedených důkazů nebyly vyvozeny odpovídající závěry. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolání proti rozsudku a usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá. Je tomu tak proto, že dovolatelka oponuje skutkovému závěru odvolacího soudu o doručení oznámení o vyloučení z družstva JUDr. C., namítajíc, že z provedených důkazů nebylo možno učinit uvedené skutkové zjištění. Tato námitka je podřaditelná pod dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze (k tomu srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06). Pro úplnost dovolací soud uvádí, že přípisem ze 17. září 1998 doručeným JUDr. C. 19. září 1998 bylo jmenovanému pouze znovu oznámeno rozhodnutí představenstva ze 7. září 1998 o vyloučení, nešlo o další rozhodnutí představenstva o vyloučení. Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.]. Podle ustanovení § 200e odst. 1 a 3 o. s. ř. ve vazbě na ustanovení § 9 odst. 3 písm. g) o. s. ř. se ve sporech z právních vztahů ze smluv, jimiž se převádí členská práva a povinnosti v družstvu, rozhoduje usnesením. Rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího mají proto povahu usnesení, i když tak nejsou označena. Uvedený nedostatek označení však není takovou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto a družstvu podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 23. června 2010 JUDr. Hana G a j d z i o k o v á předsedkyně senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-3306/2008-1)