# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 3105/2012

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Cdo 3105/2012
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.3105.2012.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 28. 11. 2013
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2013
- Klíčová slova: Dovolání, Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 26. ledna 2012, č. j. 6 Cm 505/2011-40, jímž Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 7. října 2011, č. j. 6 Cm 505/2011-12, v části, v níž žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 7.260.421,60 Kč s 6% úrokem od 15. srpna 2009 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 24.200,- Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 538.134,- Kč.

Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které mohlo být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), Nejvyšší soud jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Učinil tak proto, že dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Jakkoli dovolatel avizuje uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ve skutečnosti (posuzováno podle obsahu) závěry, na nichž právní posouzení věci odvolacím soudem spočívá, nenapadá.

Námitkou, podle které "částka, na niž byl podán směnečný a šekový platební rozkaz, měla být ponížena o částku 3.275.963,- Kč", představující pojistné plnění poskytnuté původnímu směnečnému věřiteli, dovolatel polemizuje s opačným skutkovým závěrem soudů nižších stupňů, podle něhož směnka, o jejíž úhradě bylo v posuzované věci rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, nezajišťovala pohledávku remitenta z "úvěrové smlouvy č. 550/07/014", na kterou bylo pojišťovnou "plněno". Uplatňuje tak dovolací důvod vymezený v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., jenž u dovolání, jehož přípustnost může být založena toliko prostřednictvím ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nemá k dispozici a z nějž závěr o přípustnosti dovolání dovodit nelze (srov. výslovné znění označeného ustanovení).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., části první, článku II. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. listopadu 2013

JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-3105/2012-1)