# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 2996/2012 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 29 Cdo 2996/2012 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.2996.2012.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 18. 2. 2014 - Datum zveřejnění: 4. 3. 2014 - Dotčené předpisy: § 462 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. ## Odůvodnění Usnesením ze dne 20. ledna 2011, č. j. F 513/2011-56, C 12810, zamítl Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci návrh na zápis změn do obchodního rejstříku ze dne 7. ledna 2011, jímž se navrhovatelka domáhala provedení výmazu Ing. J. Š. jakožto společníka společnosti SALLOE spol. s r. o. (dále jen "společnost") z důvodu jeho úmrtí z obchodního rejstříku a zápisu společnosti namísto jmenovaného společníka z titulu přechodu vlastnictví obchodního podílu zemřelého společníka (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze, jenž uzavřel, že odúmrtí majetku zůstavitele (§ 462 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku) došlo k přechodu obchodního podílu na navrhovatelku, která se tak stala společnicí ve společnosti s ručením omezeným, v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý). Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), odmítl. Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným neshledal. Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěrech, jež Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil v usnesení ze dne 17. prosince 2009, sp. zn. 21 Cdo 4498/2008, uveřejněném pod číslem 9/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v rozsudku ze dne 26. ledna 2010, sp. zn. 21 Cdo 2426/2008, jenž je veřejnosti dostupný, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001, na webových stránkách Nejvyššího soudu. Z uvedených rozhodnutí se podává, že stát, i když není z důvodu odúmrti dědicem, má, nestanoví-li zákon jinak, zásadně stejné postavení jako dědic. Proto na něj - připadlo-li mu dědictví na základě odúmrti - přechází i členství zůstavitele v bytovém družstvu. Názor odvolacího soudu, podle nějž se uvedené závěry obdobně prosadí i v případě obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným, je plně v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. září 2012, sp. zn. 29 Cdo 3525/2011, a ze dne 24. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 1946/2012). Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto a společnosti podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 18. února 2014 JUDr. Filip Cileček předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-2996/2012-1)