# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 2875/2000

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Cdo 2875/2000
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.2875.2000.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 5. 2001
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Oba žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.825,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalované, advokáta.

## Odůvodnění

Městský soud v Praze změnil v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 4. 1999, č. j. 32 C 12/96-135, kterým soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit každému ze žalobců částku 20.000,- Kč se 17% úrokem z prodlení za období od 11.3.1995 do zaplacení, tak, že žalobu zamítl.

Oba žalobci zastoupení advokátem podali proti rozsudku odvolacího soudu včas dovolání s tím, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a je tedy dán dovolací důvod dle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. Dle názoru dovolatelů je dovolání přípustné dle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Vzhledem k výše uvedenému dovolatelé navrhují, aby soud napadené rozhodnutí zrušil.

Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání uvádí, že považuje závěr odvolacího soudu za správný a navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení.

Dovolání není přípustné.

Dle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné v případě, že je napadán rozsudek odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Proti rozsudkům odvolacího soudu uvedeným v § 238 odst. 1 o. s. ř. není dovolání přípustné tehdy, bylo-li jimi rozhodnuto o peněžitém plnění, které v dovoláním dotčeném výroku nepřevyšuje v obchodních věcech částku 50.000,- Kč (srov. § 238 odst. 2 o. s. ř.). Že jde v tomto případě o obchodní věc (hospodářskoprávní vztah dle hospodářského zákoníku) je zřejmé z toho, že tento vztah vznikl v souvislosti s podnikatelskou činností účastníků řízení.

Podmínky přípustnosti uvedené v § 238 o. s. ř. tedy splněny nejsou.

Protože Nejvyšší soud nezjistil ani jiný důvod přípustnosti dovolání, aniž by nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, 224 odst.1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam). Jelikož dovolatelé z procesního hlediska zavinili, že dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalované sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 1.750,- Kč a jedné náhrady paušálních výdajů po 75,- Kč, celkem tedy 1.825,- Kč (vše dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.).

V souladu s ustanovením části dvanácté hlavy I odstavce 17. zákona č. 30/2000 Sb. postupoval Nejvyšší soud v dovolacím řízení podle o. s. ř. ve znění platném před novelou provedenou výše uvedeným zákonem.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodoval Nejvyšší soud v souladu s ustanovením části dvanácté hlavy I odstavce 10. zákona č. 30/2000 Sb. podle vyhlášky 177/1996 Sb.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

V Brně 30. května 2001

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v.r.

předsedkyně senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-2875/2000-1)