# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 2780/2016

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Cdo 2780/2016
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.2780.2016.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 22. 9. 2016
- Datum zveřejnění: 28. 11. 2016
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.; § 41 odst. 2 o. s. ř.; čl. 50d o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalované potvrdil usnesení ze dne 9. prosince 2014, č. j. 27 Cm 443/2012-68, jímž Krajský soud v Ostravě zamítl návrh žalované na vyslovení neúčinnosti doručení směnečného platebního rozkazu ze dne 19. června 2012, č. j. 27 Cm 443/2012-4.

Odvolací soud - ve shodě se soudem prvního stupně - uzavřel, že žalovaná podala (dne 13. března 2014) návrh na vyslovení neúčinnosti doručení směnečného platebního rozkazu opožděně, tj. až po uplynutí zákonné patnáctidenní lhůty běžící ode dne, kdy se s doručovanou písemností seznámila (§ 50d odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen "o. s. ř.").

Dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustavení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud jako nepřípustné odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno (výklad podání žalované ze dne 13. března 2014) Nejvyšší soud shledává (oproti mínění dovolatelky) souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. K tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. listopadu 2012, sp. zn. 26 Cdo 4165/2011, důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2015, sp. zn. 21 Cdo 369/2015, nebo důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2016, sp. zn. 29 Cdo 1306/2016.

Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí totiž platí, že pro posouzení procesních úkonů není významné, jak je účastník označil nebo že vůbec nebyly označeny, a ani to, jaký obsah jim účastník přisuzuje. Soud vždy uváží obsah (smysl) projevu vůle účastníka a uzavře, o jaký úkon se z tohoto hlediska jedná. V ustanovení § 41 odst. 2 o. s. ř. se soudu ukládá posuzovat procesní úkon účastníka (podle jeho obsahu) bez zřetele k tomu, jak jej účastník označil nebo zda jej vůbec označil, neumožňuje mu však, aby "domýšlel" obsah úkonu nebo z obsahu úkonu činil závěry, které z něj ve skutečnosti nevyplývají.

Jestliže v poměrech dané věci soudy nižších stupňů vyhodnotily podání žalované ze dne 13. března 2014 jako návrh na vyslovení neúčinnosti doručení směnečného platebního rozkazu ve smyslu ustanovení § 50d o. s. ř., jejich závěr z výše uvedeného judikatorního rámce (se zřetelem k obsahu označeného podání) nijak nevybočil.

Nad rámec výše řečeného lze dodat, že ani (případné) posouzení podání žalované ze dne 13. března 2014 jako žádosti o prominutí zmeškání lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu nemohlo pro žalovanou přivodit příznivější výsledek řízení, když (jak je zřejmé z obsahu spisu) i takový návrh žalované by byl zjevně opožděný (viz § 58 odst. 1 o. s. ř.)

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované Nejvyšší soud odmítl a žalobci žádné náklady v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. září 2016

JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-2780/2016-1)