# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 2603/2016 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 29 Cdo 2603/2016 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.2603.2016.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 25. 8. 2016 - Datum zveřejnění: 31. 10. 2016 - Dotčené předpisy: § 232 odst. 3 obch. zák.; § 61 odst. 3 obch. zák.; § 153b o. s. ř. ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) na náhradu nákladů dovolacího řízení 7.494 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni b) na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.550 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám její zástupkyně. ## Odůvodnění Krajský soud v Brně rozsudkem pro zmeškání ze dne 8. září 2015, č. j. 35 Cm 179/2014-41, uložil žalovanému družstvu zaplatit žalobci a) 219.892 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok I.), zaplatit žalobkyni b) 109.946 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř."). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatel ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá "v celém jeho rozsahu", z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; tou částí prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. o nákladech řízení, a druhým výrokem rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení se dovolací soud proto nezabýval. V usnesení ze dne 15. února 2012, sp. zn. 29 Cdo 2145/2010, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročníku 2013 pod číslem 96 (jež je veřejnosti dostupné - stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 - na jeho webových stránkách), Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož v případě zániku členství smrtí člena (jiného než bytového) družstva mohou nastat dvě různé situace: 1/ Dědic členských práv a povinností se nestane členem družstva - v tomto případě má dědic dle výslovného znění § 232 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen "obch. zák."), nárok na vypořádací podíl zůstavitele, jehož členství v družstvu zaniklo. 2/ Dědic členských práv a povinností požádá o členství (nejde-li o bytové družstvo) a stane se členem družstva - v tomto případě mu nárok na vypořádací podíl v družstvu nevzniká, neboť majetková hodnota členských práv a povinností je nerozlučně spojena s nabytým členstvím v družstvu. V usnesení ze dne 28. března 2012, sp. zn. 29 Cdo 136/2011, pak Nejvyšší soud uzavřel, že není důvodu, pro který by - ať už v důsledku dohody nebo v důsledku dědění ze zákona či ze závěti - právo na zaplacení vypořádacího podílu zůstavitele v družstvu, tj. peněžitou pohledávku ve výši odpovídající vypořádacímu podílu zůstavitele v družstvu, v příslušném poměru nemohlo společně nabýt (a případně i žalobou uplatnit) více dědiců. Nepožádali-li dědicové členských práv a povinností zůstavitele družstvo o členství, společně zděděný členský podíl se transformoval do pohledávky v podobě práva na zaplacení vypořádacího podílu zůstavitele/zemřelého člena družstva (§ 61 odst. 3 a § 232 odst. 3 obch. zák.). Napadené rozhodnutí odvolacího soudu z uvedené judikatury Nejvyššího soudu vychází a s jejími závěry je plně v souladu; podává se z něj i závěr o důvodnosti žalobou uplatněného nároku po hmotněprávní stránce coby nezbytného předpokladu pro vydání rozsudku pro zmeškání v intencích závěrů učiněných Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 30. března 2010, sp. zn. 23 Cdo 216/2008, na nějž poukazuje dovolatel. Odkaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. června 2001, sp. zn. 22 Cdo 1523/2000, s nímž je dle jeho názoru napadené rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu, není přiléhavý, neboť jeho závěry byly učiněny v poměrech bytového družstva, v němž vznik členství dědice není podmíněn jeho žádostí o členství (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 328/2007, uveřejněné pod číslem 16/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O takový případ v projednávané věci nejde. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinné družstvo, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat jeho výkonu. V Brně dne 25. srpna 2016 JUDr. Filip Cileček předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-2603/2016-1)