# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 2565/2017

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Cdo 2565/2017
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.2565.2017.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 29. 6. 2017
- Datum zveřejnění: 19. 9. 2017
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání, Vady podání
- Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. května 2016, č. j. 55 Cm 173/2012-351, přerušil řízení do pravomocného skončení věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 49 T 9/2014 (výrok I.) a vyzval žalobce, aby "do dvaceti dnů sdělil, zda vůbec a pokud ano kde je vedeno řízení o umoření směnky, když tato je dle informací soudu v průběhu trestního řízení zmizela z trestního spisu" (výrok II.).

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 1. února 2017, č. j. 8 Cmo 140/2016-361, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o přerušení řízení (první výrok), odvolání proti výroku II. tohoto usnesení odmítl (druhý výrok) a rozhodl, že žalovaný nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).

Proti výroku usnesení odvolacího soudu o přerušení řízení (posuzováno podle obsahu dovolání) podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.").

Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - § 41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. považuje za splněné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14, ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14, ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14 a ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 891/15).

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když - jak je zřejmé z obsahu spisu - rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. června 2017

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-2565/2017-1)