# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 250/2016

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Cdo 250/2016
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.250.2016.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 31. 5. 2016
- Datum zveřejnění: 12. 8. 2016
- Klíčová slova: Příslušnost soudu funkční, Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 104 odst. 1 o. s. ř.; § 243b odst. 5 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012; § 218 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012; § 236 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012; § 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012; § 238 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012; § 238a o. s. ř. ve znění do 31.12.2012; § 239 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012

## Výrok

I. Řízení o "dovolání" proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. února 2012, č. j. 21 Cm 184/2004-511, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. května 2012, č. j. 14 Cmo 168/2012-522, se odmítá.

## Odůvodnění

Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. února 2012, č. j. 21 Cm 184/2004-511, zastavil řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. března 2009, č. j. 14 Cmo 125/2008-215, podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, pro nezaplacení soudního poplatku za dovolání (výrok I.), a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně k odvolání žalobkyně potvrdil.

Proti usnesení odvolacího soudu a výslovně i proti usnesení soudu prvního stupně podala žalobkyně dovolání, jež bylo Nejvyššímu soudu předloženo dne 20. ledna 2016.

Řízení o "dovolání" proti rozsudku soudu prvního stupně Nejvyšší soud zastavil podle § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř."), pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, spočívající v nedostatku funkční příslušnosti soudu k projednání "dovolání" (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2000, sp. zn. 20 Cdo 2068/98, a ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněná pod čísly 10/2001 a 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné, aniž posuzoval splnění podmínky povinného zastoupení dovolatelky advokátem (§ 241, § 241b odst. 2 o. s. ř.). Učinil tak proto, že dovoláním - jakožto mimořádným opravným prostředkem - lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, připouští-li to zákon (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení dovolacího řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku, nezakládá žádné ustanovení občanského soudního řádu v rozhodném znění (srov. § 237 až 239 o. s. ř.).

K absenci výroku o nákladech dovolacího řízení srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012), se podává z části první, čl. II, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. května 2016

JUDr. Petr Š u k
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-250/2016-1)