# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 2391/2014

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Cdo 2391/2014
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.2391.2014.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 29. 7. 2014
- Datum zveřejnění: 10. 9. 2014
- Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. ve znění do 31.12.2013

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. března 2012, č. j. 53 Cm 304/2010-84, ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 19. října 2010, č. j. 53 Cm 304/2010-16, jímž uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni částku 9.302.777,- Kč s 6% úrokem od 27. srpna 2010 do zaplacení, směnečnou odměnu 31.009,- Kč a náklady řízení.

Proti tomuto rozsudku podal druhý žalovaný odvolání a následným podáním datovaným 18. dubna 2012 požádal o osvobození od soudního poplatku za odvolání, který mu byl vyměřen ve výši 466.690,- Kč.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. července 2012, č. j. 53 Cm 304/2010-141, žádost druhého žalovaného o osvobození od soudního poplatku za odvolání zamítl a k odvolání druhého žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. listopadu 2012, č. j. 9 Cmo 380/2012-154, toto usnesení potvrdil.

Následně Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. srpna 2013, č. j. 53 Cm 304/2010-188, zamítl návrh druhého žalovaného na určení neúčinnosti doručení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2012, č. j. 9 Cmo 380/2012-154, a Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. února 2014, č. j. 9 Cmo 453/2013-201, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Proti usnesení odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen "o. s. ř."), odmítl.

Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - § 41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. považuje za splněné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14 a ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14).

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když - jak je zřejmé z obsahu spisu - rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. července 2014

JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-2391/2014-1)