# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 2181/2014

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Cdo 2181/2014
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.2181.2014.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 4. 10. 2016
- Datum zveřejnění: 30. 11. 2016
- Klíčová slova: Konkurs
- Dotčené předpisy: § 29 ZKV; § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění do 31.12.2007

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

Usnesením ze dne 12. prosince 2012, č. j. 32 (27) K 3/99-744, schválil Krajský soud v Brně (dále jen "konkursní soud") konečnou zprávu o zpeněžování majetku podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty ze dne 22. července 2011 (dále též jen "konečná zpráva"), s tím, že:

A) příjmy konkursní podstaty činí celkem 1.535.245,64 Kč;

B) výdaje konkursní podstaty činí celkem 626.150,68 Kč, z čehož tvoří:

1) částku 28.000 Kč odměna správců konkursní podstaty, ze které náleží:

- JUDr. Iloně Schelleové, Dr. (dále jen "I. S.") částka 1.000 Kč, včetně daně z přidané hodnoty,

- JUDr. J. B. (dále jen "J. B.") částka 27.000 Kč, včetně daně z přidané hodnoty,

- Mgr. F. L. (dále jen "F. L.") 0 Kč;

2) částku 10.000 Kč (včetně daně z přidané hodnoty) hotové výdaje správců konkursní podstaty, ze které náleží:

- I. S. částka 10.000 Kč, včetně daně z přidané hodnoty,

- J. B. a F. L. 0 Kč.

3) částku 457.180,68 Kč náklady spojené s udržováním a správou podstaty;

4) částku 66.839 Kč daně, poplatky a pojistné;

5) částku 14.496 Kč soudní poplatek za konkurs;

6) částku 49.635 Kč pracovněprávní pohledávky;

C) zůstatek k rozdělení činí částku 909.094,96 Kč.

K odvolání I. S. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 18. července 2013, č. j. 2 Ko 6/2013-781:

[1] Potvrdil usnesení konkursního soudu v bodech A) a C) výroku.

[2] Potvrdil usnesení konkursního soudu v bodu B) výroku v části, kterou bylo rozhodnuto o výdajích konkursní podstaty v celkové výši 626.150,68 Kč, z toho o odměně I. S. ve výši 1.000 Kč, včetně daně z přidané hodnoty, a o hotových výdajích I. S. ve výši 10.000 Kč, včetně daně z přidané hodnoty, o nákladech spojených s udržováním a správou podstaty ve výši 457.180,68 Kč, o daních, poplatcích a pojistném ve výši 66.839 Kč, o soudním poplatku za konkurs ve výši 14.496 Kč a o pracovněprávních pohledávkách ve výši 49.635 Kč.

Proti usnesení odvolacího soudu podala I. S. dovolání, jehož přípustnost vymezuje prostřednictvím ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále též jen "o. s. ř."), ve znění účinném od 1. ledna 2013 (vytýkajíc odvolacímu soudu nesprávné poučení o dovolání), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky "schválení konečné zprávy v jiném než navrhovaném znění, které ve svém důsledku je fakticky neschválením konečné zprávy".

Následně dovolatelka obsáhle argumentuje ve prospěch závěru o nesprávnosti napadeného rozhodnutí a požaduje, aby Nejvyšší soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu tak, že schválí konečnou zprávu ve znění, které předložila 22. července 2011.

I. K rozhodnému znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněné pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Byla to tedy dovolatelka (a nikoli odvolací soud, jehož poučení o dovolání je přiléhavé), kdo se zmýlil v posouzení, jaké znění občanského soudního řádu je rozhodné pro dovolací řízení v této věci.

II. K přípustnosti dovolání.

Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci konkursu a vyrovnání, může
být přípustné jen podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř.). O případ uvedený pod písmenem b/ však nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c/ (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) Nejvyšší soud nemá, když dovolatelka mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Výše uvedené omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v § 241a odst. 3 o. s. ř. dáno tím, že zákon jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle § 237 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a § 238a o. s. ř.).

Dovolání tvoří z větší části polemika dovolatelky se skutkovými závěry soudů nižších stupňů (proti nimž klade dovolatelka vlastní hodnocení skutkových zjištění a závěrů, jež byly podkladem pro schválení konečné zprávy). Samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) však nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu
ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), takže pro ně ani nelze dovolání připustit.

Otázkou, kterou Nejvyššímu soudu předkládá dovolatelka jako právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, se pak Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi zabýval a zodpověděl ji shodně s tím, jak věc řešil konkursní soud i soud odvolací.

Podle závěrů, jež zformuloval Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 2865/2011, uveřejněném pod číslem 22/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, platí, že při pravidelném chodu věcí (při kontinuálním výkonu funkce správcem konkursní podstaty) má konečné slovo při schvalování hotových výdajů a odměny správce konkursní podstaty, jakož i při schvalování nákladů spojených s udržováním a správou konkursní podstaty (lhostejno, zda již uhrazených) konkursní soud postupem podle § 29 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen "ZKV"), jenž ústí ve vydání usnesení o (ne)schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty.

Tomuto závěru odpovídá i možnost schválit konečnou zprávu v jiném znění, než ve kterém ji konkursnímu soudu předložil správce konkursní podstaty úpadce [neschválit některé hotové výdaje správce konkursní podstaty, jakož i některé z nákladů spojených s udržováním a správou konkursní podstaty (lhostejno, zda již uhrazených)], což je patrno např. též z důvodů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2015, sp. zn. 29 Cdo 289/2013. V něm Nejvyšší soud posuzoval (v řízení, jehož předmětem bylo rovněž schválení konečné zprávy o zpeněžování majetku konkursní podstaty a vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty) nákladnost výdajů vzešlých ze smlouvy o provedení dražby a uzavřel, že nebyly-li uzavření nebo účinnost smlouvy o provedení dražby na vrub konkursní podstaty podmíněny souhlasem věřitelského výboru, pak jediným kriteriem pro (ne)schválení výdajů vynaložených z konkursní podstaty na (smluvenou) odměnu dražebníka za dvě neúspěšné dražby, při nichž nebyl předmět dražby vydražen, je účelnost takto vynaložených výdajů, jež je poměřována úvahou, zda v poměru k účelu, na který byl vynaložen, šlo o výdaj nebo náklad přemrštěný. Následně dodal, že úsudek, že šlo o výdaj nebo náklad přemrštěný, by nutně vedl k závěru, že správce konkursní podstaty porušil povinnost postupovat při výkonu funkce s odbornou péčí a odpovídal by za škodu tím vzniklou, což by se mohlo promítnout i do rozhodnutí konkursního soudu o neschválení takového výdaje (nákladu) v rámci rozhodování o schválení konečné zprávy.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 4. října 2016

JUDr. Zdeněk K r č m á ř předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-2181/2014-1)