# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 2176/2015

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Cdo 2176/2015
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.2176.2015.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 27. 10. 2015
- Datum zveřejnění: 15. 1. 2016
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání, Lhůty
- Dotčené předpisy: § 58 odst. 1 o. s. ř.; § 237 o. s. ř.

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Praze k odvolání žalobkyně změnil usnesení Okresního soudu Praha - západ ze dne 9. září 2014, č. j. 7 C 160/2013-134, tak, že se žalobkyni promíjí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 30. května 2014, č. j. 7 C 160/2013-110.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

Dovoláním otevřenou otázku, zda lze skutečnosti zjištěné v projednávané věci považovat za omluvitelné důvody pro prominutí zmeškání lhůty podle § 58 odst. 1 o. s. ř., odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu, podle níž je při úvaze o omluvitelnosti důvodů ve smyslu § 58 odst. 1 o. s. ř., jakož i pro posouzení toho, zda tyto důvody skutečně bránily účastníku učinit příslušný procesní úkon, nutné přihlížet k okolnostem konkrétního případu (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2014, sp. zn. 30 Cdo 3383/2013, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. ledna 2000, sp. zn. 28 Cdo 2959/99, 28 Cdo 2960/99, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 2. srpna 2000, sp. zn. IV. ÚS 144/2000, odmítl (označená rozhodnutí jsou veřejnosti dostupná - stejně jako další citovaná rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu - na webových stránkách Nejvyššího a Ústavního soudu).

Odvolací soud uzavřel, že pracovní neschopnost advokátky zastupující žalobkyni, která trvala od 22. srpna 2014 do 25. srpna 2014 a která byla vyvolána "horečnatým, průjmovitým onemocněním se závažným průběhem", jež advokátce znemožňovalo "pohyb mimo domov", je omluvitelným důvodem pro prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání, jejíž poslední den připadl právě na 25. srpna 2014. Na uvedeném závěru podle odvolacího soudu ničeho nemění ani skutečnost, že advokátka dne 25. srpna 2014 odeslala z domova email s vyčíslením nákladů řízení v jiné věci, neboť neměla-li k dispozici advokátní spis, nemohla znát spisovou značku ani účastníky řízení a nemohla tudíž podat ani odvolání.

Uvedené závěry shledává Nejvyšší soud souladnými s výše citovanou judikaturou k výkladu § 58 o. s. ř.

K absenci výroku o nákladech dovolacího řízení srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. října 2015

JUDr. Petr Š u k
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-2176/2015-1)