# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 1746/2012 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 29 Cdo 1746/2012 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.1746.2012.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 28. 8. 2012 - Datum zveřejnění: 2. 10. 2012 - Klíčová slova: Dovolací důvody, Směnečný a šekový platební rozkaz - Dotčené předpisy: § 175 o. s. ř.; § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. ## Odůvodnění Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 22. dubna 2011, č. j. 24 Cm 303/2009-102, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem ponechal ve vztahu k druhému žalovanému v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 21. května 2009, č. j. 24 Cm 303/2009-22, kterým žalovaným uložil zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni částku 4,633.516,10,- Kč s 6% úrokem od 10. března 2009 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 15.445,- Kč a náklady řízení. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že podpis směnečného rukojmího na směnce, o jejíž zaplacení v dané věci jde, je pravým podpisem druhého žalovaného. Přitom zdůraznil, že uvedený závěr jednoznačně vyplývá jak ze znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, zpracovaného soudem ustanovenou znalkyní Mgr. Lenkou Plzákovou, tak z výpovědi svědka Ing. M. P., který byl podpisu směnky přítomen. Odkazuje na ustanovení čl. I. § 32 odst. 1 a § 70 zákona č. 191/1950 Sb. (zákona směnečného a šekového), přitakal soudu prvního stupně rovněž v závěru ohledně nedůvodnosti námitky promlčení, uzavíraje, že žalobkyně uplatnila v posuzovaném případě práva ze směnky ještě před uplynutím tříleté promlčecí doby. K námitkám, které druhý žalovaný vznesl až při jednání konaném před soudem prvního stupně a následně v průběhu odvolacího řízení, odvolací soud - s odkazem na zásadu koncentrace námitkového řízení vyjádřenou v ustanovení § 175 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") - pro jejich opožděnost nepřihlížel. Dovolání druhého žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které mohlo být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Učinil tak proto, že dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130). Výše uvedené omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v § 241a odst. 3 o. s. ř. dáno tím, že zákon jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a § 238a o. s. ř.). Jakkoli dovolatel v dovolání avizuje uplatnění způsobilého dovolacího důvodu dle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., výhradami, podle kterých odvolací soud "nesprávně vyhodnotil váhu svědecké výpovědi" Ing. M. P. (jemuž uvěřil i přesto, že druhý žalovaný podpis směnky popíral) a vycházel též ze znaleckého posudku, ve kterém "sama znalkyně Mgr. Lenka Plzáková ovšem označila materiál ke srovnání jako nedostatečný a obtížně zpracovatelný", dovolatel ve skutečnosti brojí proti hodnocení důkazů provedenému soudy nižších stupňů, jež však se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. 20 Cdo 4352/2007, nebo ze dne 25. února 2010, sp. zn. 29 Cdo 1266/2009, jež jsou, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže, dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl, a to jen prostřednictvím pro tuto věc "nezpůsobilého" dovolacího důvodu dle § 241a odst. 3 o. s. ř. Zásadně právně významným pak rozhodnutí odvolacího soudu nečiní ani výhrady dovolatele, podle kterých se žalobkyně "dopustila vůči druhému žalovanému zcela nepoctivého obchodního jednání", když mu "podstrčila ve spěchu" směnku k podpisu a "zneužila předmětnou blankosměnku i konkludentní způsob uzavření smlouvy o udělení vyplňovacího oprávnění proti osobě druhého žalovaného". Jde totiž o výhrady, které nebyly obsaženy ve včas podaných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a nebylo k nim proto možné (jak ostatně vysvětlily v odůvodnění svých rozhodnutí již soudy nižších stupňů) při rozhodování o tom, zda bude směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti, přihlížet (k tomu, že směnečný platební rozkaz lze prověřit jen z pohledu včasných a odůvodněných námitek srov. ustanovení § 175 odst. 1 a 3 o. s. ř. a v soudní praxi např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. ledna 2009, sp. zn. 29 Cdo 630/2007, a ze dne 30. března 2010, sp. zn. 29 Cdo 1978/2008, jakož i rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. října 2006, sp. zn. 5 Cmo 342/2006, uveřejněný v časopise Právní rozhledy, číslo 7, ročník 2007). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání druhého žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 28. srpna 2012 JUDr. Petr Gemmel předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-1746/2012-1)