# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 1587/2012 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 29 Cdo 1587/2012 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.1587.2012.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 23. 10. 2013 - Datum zveřejnění: 19. 11. 2013 - Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 ## Výrok I. Řízení o "dovolání" proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. května 2011, č. j. 50 Cm 52/2007-395 se zastavuje. II. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. ledna 2012, č. j. 5 Cmo 376/2011-455, se odmítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 11.954,80 Kč, k rukám jeho právního zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. ## Odůvodnění Krajský soud v Brně ve výroku označeným rozsudkem zamítl žalobu o zaplacení částky 311.049,- Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů soudního řízení (výrok II.). Jde o v pořadí třetí rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když rozsudky ze dne 15. října 2008, č. j. 50 Cm 52/2007-204 a ze dne 15. února 2010, č. j. 50 Cm 52/2007-255, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 16. dubna 2010, č. j. 50 Cm 52/2007-277 (jimiž byla žaloba taktéž zamítnuta) odvolací soud zrušil usneseními ze dne 18. září 2009, č. j. 5 Cmo 25/2009-235, a ze dne 31. ledna 2011, č. j. 5 Cmo 237/2010-351. V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Olomouci k odvolání obou účastníků řízení změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. o nákladech řízení (první výrok), ve zbývající části, to jest ve výroku I. ve věci samé, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok). Žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu a výslovně též rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř.") a navrhujíc, aby Nejvyšší soud obě rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Řízení o "dovolání" proti rozsudku soudu prvního stupně Nejvyšší soud zastavil podle § 104 odst. 1 o. s. ř. z důvodu nedostatku funkční příslušnosti soudu k jeho projednání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V rozsahu, ve kterém směřuje i proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a proti třetímu výroku rozsudku o nákladech odvolacího řízení, je dovolání objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé pak může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka však Nejvyššímu soudu žádnou právní otázku, jež by činila napadené rozhodnutí zásadně právně významným, k řešení nepředkládá. Námitkami, jimiž soudům nižších stupňů vytýká "nepředvídatelnost" a které žádnou otázku zásadního právního významu nezahrnují, dovolatelka vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jenž však u dovolání, jehož přípustnost může být založena toliko postupem podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nemá k dispozici (srov. § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř.) a k jehož přezkoumání dovolání připustit nelze. Nejvyšší soud proto dovolání i ve zbývající části odmítl podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 7 bodu 6, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012, ve výši 9.580,- Kč, a náhrady paušálních výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky ve výši 300,- Kč. Společně s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 2.074,80 Kč tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobkyně celkem 11.954,80 Kč. K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu. V Brně dne 23. října 2013 JUDr. Petr Š u k předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-1587/2012-1)