# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 1318/2008

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Cdo 1318/2008
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.1318.2008.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 4. 2008
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 14 předpisu č. 328/1991Sb.; § 19 předpisu č. 328/1991Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 12. června 2007, č.j. 55 Cm 82/2005-37, jímž Krajský soud v Brně zamítl žalobu o vyloučení částky 485.917,- Kč ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně a zaplacení téže částky.

Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně mohla uplatnit peněžitou pohledávku vůči N. s. r. o. (dále jen "úpadkyně"), vzniklou před prohlášením konkursu, "formou" žaloby o zaplacení příslušné částky pouze do okamžiku prohlášení konkursu na její majetek, s tím, že po prohlášení konkursu je pohledávka "uspokojitelná" jen v rámci konkursu [§ 14 odst. 1 písm. d/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen "ZKV")].

K otázce "prosaditelnosti nároku" prostřednictvím vylučovací žaloby podle ustanovení § 19 odst. 2 ZKV zdůraznil, že předmětem takové žaloby může být i peněžité plnění, a to: a/ jde-li o "náhradní peněžité plnění" získané správcem konkursní podstaty za zpeněžený majetek, který by jinak sám byl (mohl být) předmětem vylučovací žaloby nebo b/ jde-li o vyloučení "jednotlivě určených (individualizovaných) peněz (konkrétních mincí a bankovek)". O žádný z těchto případů však v projednávané věci nejde.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř") a co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., namítajíc, že: 1/ řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a 2/ rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelka je přesvědčena, že "platba" poukázaná bezhotovostně na účet úpadkyně je "individuálně určitelná", přičemž není pochyb o tom, že šlo o plnění třetí osoby, které po právu náleželo žalobkyni a nikoli úpadkyni. Požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný považuje dovolání za nepřípustné.

Dovolání žalobkyně, které není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal - vzhledem k závěrům formulovaným v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 85/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. dubna 2008

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-1318/2008-1)