# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 1247/2012

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Cdo 1247/2012
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.1247.2012.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 7. 2012
- Datum zveřejnění: 28. 8. 2012
- Dotčené předpisy: § 104 odst. 1 o. s. ř.; § 243b odst. 5 o. s. ř.; § 218 písm. c) o. s. ř.; § 236 odst. 1 o. s. ř.

## Výrok

I. Řízení o "dovolání" proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. prosince 2011, č. j. 48 Cm 255/2010-22, se zastavuje.

II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. ledna 2012, č. j. 8 Cmo 18/2012-36, se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. ledna 2012, č. j. 8 Cmo 18/2012-36, k odvolání žalovaného potvrdil usnesení ze dne 16. prosince 2011, č. j. 48 Cm 255/2010-22, jímž Krajský soud v Plzni - odkazuje na ustanovení § 175 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") - odmítl jako neodůvodněné námitky žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 20. srpna 2010, č. j. 48 Cm 255/2010-10.
Proti usnesením soudů obou stupňů podal žalovaný dovolání, domáhaje se jejich zrušení.

V části směřující proti usnesení soudu prvního stupně Nejvyšší soud řízení o "dovolání" žalovaného podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil, jelikož dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat nelze (není dána funkční příslušnost soudu k projednání takového dovolání - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ve zbývajícím rozsahu, tj. v části směřující proti usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není dovolání v dané věci přípustné, neboť usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu (pro neodůvodněnost), není rozhodnutím ve věci samé (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. května 2003, sp. zn. 29 Odo 56/2002, uveřejněné pod číslem 86/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. pak nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené usnesení odvolacího soudu nelze podřadit žádnému z tam taxativně vypočtených případů.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 větu první a 3 o. s. ř., když řízení o "dovolání" žalovaného proti usnesení soudu prvního stupně bylo zastaveno a dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. července 2012

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-1247/2012-1)