# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 124/2012

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Cdo 124/2012
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.124.2012.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 29. 8. 2013
- Datum zveřejnění: 18. 9. 2013
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Společnosti ASKO kovo, s. r. o. "v likvidaci" a T E N O S, spol. s r. o. jsou povinny zaplatit společnosti DATCOMA, s. r. o. na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně 1.331,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
III. Společnosti ASKO kovo, s. r. o. "v likvidaci" a T E N O S , spol. s r. o. jsou povinny zaplatit Ing. P. D. na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně 1.331,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
IV. Společnosti ASKO kovo, s. r. o. "v likvidaci" a T E N O S , spol. s r. o. jsou povinny zaplatit společnosti KOPPA, v. o. s. na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně 1.573,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám její zástupkyně.

## Odůvodnění

Usnesením ze dne 18. října 2010, č. j. 39 Cm 129/2009-93, Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci jmenoval likvidátorem společnosti ASKO kovo, s. r. o. "v likvidaci" společnost KOPPA, v. o. s. (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání společností ASKO kovo, s. r. o. "v likvidaci" a T E N O S , spol. s r. o. potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Jde přitom o v pořadí druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 17. prosince 2009, č. j. 39 Cm 129/2009-58, jímž soud prvního stupně jmenoval likvidátorem společnosti ASKO kovo, s. r. o. "v likvidaci" společnost Libkon v. o. s., Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. září 2010, č. j. 7 Cmo 170/2010-88, zrušil, neboť společnosti Libkon v. o. s. zaniklo oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce.

Proti usnesení odvolacího soudu podaly společnosti ASKO kovo, s. r. o. "v likvidaci" a T E N O S, spol. s r. o. dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř."), jako nepřípustné.

Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2012), se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

V rozsahu, ve kterém směřuje i proti té části prvního výroku usnesení odvolacího soudu, jíž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně i ve výroku o nákladech řízení, a proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, je dovolání objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelky však Nejvyššímu soudu žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládají.

Námitkou, podle níž měly soudy jmenovat likvidátorem Ing. K., který je (jako osoba, jež vedla pro společnost ASKO kovo, s. r. o. "v likvidaci" účetnictví) s dosavadním stavem likvidace společnosti obeznámen a který splňuje požadavek nezávislosti a nestrannosti a jeví se "jako přijatelný kompromis pro všechny zúčastněné", dovolatelky zpochybňují opačné skutkové závěry soudů nižších stupňů (podle kterých se společníci na osobě likvidátora nebyli schopni shodnout); tomu je ovšem vyhrazen dovolací důvod vymezený v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., jenž u dovolání přípustného toliko podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dovolatelky nemají k dispozici a k jehož přezkoumání dovolání připustit nelze.

Závěr, na němž napadené rozhodnutí spočívá a podle něhož soud v situaci, kdy nelze jmenovat likvidátora podle § 71 odst. 1 až 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen "obch. zák."), jej jmenuje z osob zapsaných v seznamu insolvenčních správců (popř. jmenuje likvidátorem fyzickou osobu, která splňuje obecné a kvalifikační předpoklady pro zápis do seznamu insolvenčních správců a se svým ustanovením souhlasí), plyne zcela zjevně z ustanovení § 71 odst. 7 obch. zák. a napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní. K otázce předpokladů pro jmenování likvidátora soudem srov. i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2011, sp. zn. 29 Cdo 651/2010 jež je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání společností ASKO kovo, s. r. o. "v likvidaci" a T E N O S, spol. s r. o. bylo odmítnuto a společnosti KOPPA, v. o. s. a navrhovatelům vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Účelně vynaložené náklady dovolacího řízení sestávají v případě společnosti KOPPA, v. o. s. z odměny její zástupkyně za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 7 bodu 3 a § 9 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012, ve výši 1.000,- Kč, a náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300,- Kč. Spolu s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 273,- Kč podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal společnosti KOPPA, v. o. s. k tíži dovolatelek celkem 1.573,- Kč.

V případě navrhovatelů se účelně vynaložené náklady dovolacího řízení sestávají z odměny jejich zástupce za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 7 bodu 3 a § 9 odst. 1 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. prosince 2012, ve výši 1.000,- Kč, jež se podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu snižuje o 20 %, tj. na částku 800,- Kč, a náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300,- Kč. Spolu s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 231,- Kč podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal každému z navrhovatelů k tíži dovolatelek celkem 1.331,- Kč.

K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinné, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 29. srpna 2013

JUDr. Petr Šuk
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-124/2012-1)