# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 1213/2015

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Cdo 1213/2015
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.1213.2015.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 27. 5. 2015
- Datum zveřejnění: 3. 8. 2015
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.; § 238 o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. ledna 2014, č. j. 80 Cm 118/2013-66, zrušil účast navrhovatelky ve společnosti Stříbrný Development s. r. o. (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením odmítl odvolání navrhovatelky (první výrok), rozhodl o tom, že zpětvzetí návrhu na zahájení řízení není účinné (druhý výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).

Proti usnesení odvolacího soudu, a to proti všem jeho výrokům, podala navrhovatelka dovolání.

Podle § 238 odst. 1 písm. f) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř."), není dovolání podle § 237 přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř.

Opravným prostředkem způsobilým zpochybnit rozhodnutí odvolacího soudu o odmítnutí odvolání je právě žaloba pro zmatečnost dle § 229 odst. 4 o. s. ř. Dovolání proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu tudíž není objektivně přípustné (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2013, sen. zn. 29 NSČR 35/2013, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročníku 2014, pod číslem 62, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sen. zn. 29 NSČR 36/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 3290/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. srpna 2014, sp. zn. 29 Cdo 3063/2014).

V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti druhému výroku napadeného usnesení, kterým odvolací soud rozhodl o neúčinnosti zpětvzetí návrhu na zahájení řízení, dovolatelka nenapadá rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se končí odvolací řízení, a ani žádné z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř.; ani v tomto rozsahu tudíž není dovolání přípustné.

Třetím výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč; ani dovolání směřující proti výroku o nákladech odvolacího řízení tudíž není podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. objektivně přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. května 2015

JUDr. Petr Š u k
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-1213/2015-1)