# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 1195/2012

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Cdo 1195/2012
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.1195.2012.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 29. 8. 2013
- Datum zveřejnění: 18. 9. 2013
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. ledna 2011, č. j. 71 Cm 59/2010-90, zamítl žalobu o nahrazení projevu vůle (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř."), odmítl jako nepřípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Nejvyšší soud důvod připustit dovolání neshledal, neboť dovoláním otevřenou právní otázku, zda smlouva o smlouvě budoucí, uzavřená mezi účastníky řízení, obsahuje ujednání o stanovené době, v níž má být budoucí smlouva uzavřena, odvolací soud posoudil v souladu výkladovými pravidly určenými ustanoveními § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen "obč. zák."), a § 266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, jakož i zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84.

Ostatně ani z argumentace dovolatelky, jež směšuje podmínku s určením doby, resp. doložením času (blíže srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2003, sp. zn. 32 Odo 894/2002, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2003, pod číslem 215, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. května 2010, sp. zn. 33 Cdo 4079/2007 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. ledna 2011, sp. zn. 33 Cdo 843/2009, jež jsou veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu), neplyne, kdy (do uplynutí jaké doby) měla být budoucí smlouva uzavřena.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.

Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2012) se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. srpna 2013
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-1195/2012-1)