# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 113/2010

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Cdo 113/2010
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.113.2010.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 9. 3. 2011
- Datum zveřejnění: 6. 4. 2011
- Dotčené předpisy: § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit prvnímu žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.377,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, do rukou jeho zástupce.

## Odůvodnění

Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. února 2009, č. j. 25 C 320/2008 - 51 (ve znění usnesení ze dne 7. října 2008, č. j. 25 C 320/2008 - 73), v (zamítavých) výrocích II. a III. "s tím, že vůči druhému žalovanému se zamítá žaloba na zaplacení uvedené částky společně a nerozdílně s prvním žalovaným a vůči prvnímu žalovanému se zamítá žaloba o zaplacení uvedené částky společně a nerozdílně s druhým žalovaným".

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, požadujíc, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil posledně jmenovanému soudu k dalšímu řízení.

První žalovaný se ve vyjádření k dovolání ztotožnil s napadeným rozsudkem odvolacího soudu a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.

Dovolání není přípustné.

Napadený rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen po 1. červenci 2009, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009 Sb. Nejvyšší soud proto vzhledem k článku II, bodu 12 přechodných ustanovení uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. července 2009 (dále jen "o. s. ř.").

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení § 237 o. s. ř.

Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce l není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Jelikož dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně Nejvyšší soud odmítl a prvnímu žalovanému vznikl nárok na náhradu nákladů řízení. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále též jen "vyhláška). Podle ustanovení § 3 odst. 1 bodu 4, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky činí odměna částku 3.077,50 Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve výši 300,- Kč, tak náleží prvnímu žalovanému 3.377,50 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.

V Brně 9. března 2011

doc. JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-113/2010-1)