# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 113/2007

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Cdo 113/2007
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2007:29.CDO.113.2007.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 14. 11. 2007
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Rozsudkem ze dne 26. září 2003, č. j. 50 Cm 315/2001 - 56, ponechal Městský soud v Praze vůči druhému žalovanému v platnosti směnečný platební rozkaz vydaný Městským soudem v Praze dne 3. května 2001, č. j. Sm 33/2001 - 10 (bod I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 23. května 2006, č. j. 29 Odo 363/2005 - 104, zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. října 2004, č. j. 5 Cmo 187/2004 - 79, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se vůči druhému žalovanému směnečný platební rozkaz zrušuje, a věc se vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Poté, co žalobkyně před zahájením jednání u odvolacího soudu vzala žalobu vůči druhému žalovanému v celém rozsahu zpět, rozhodl odvolací soud tak, že směnečný platební rozkaz ze dne 3. ledna 2001, č. j. Sm 33/2001 - 10 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. září 2003, č. j. 50 Cm 315/2001 - 56, se ve vztahu k druhému žalovanému zrušují a řízení se vůči tomuto žalovanému zastavuje (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit druhému žalovanému k rukám JUDr. J. Č., advokáta, na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně, soudem odvolacím a dovolacím 547.765,- Kč (výrok II.) a současně rozhodl o tom, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze 758.448,- Kč (výrok III.).

Proti usnesení odvolacího soudu, a to výslovně jen proti výroku III. týkajícímu nezaplacení soudního poplatku za odvolání, podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 239 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") a namítajíc, že výrok rozhodnutí o nákladech řízení spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Obsáhle pak argumentuje o nesprávnosti rozhodnutí odvolacího soudu a dovozuje, že uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek za odvolání je nezákonné.

Navrhuje, aby Nejvyšší soud výrok III. napadeného usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

V projednávané věci dovolatelka nenapadá výrok rozhodnutí odvolacího soudu o zastavení řízení [proti kterému by bylo dovolání přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], ale výslovně pouze výrok o zaplacení poplatku za odvolání. Proti výroku o zaplacení soudního poplatku však ustanovení § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ani žádné jiné ustanovení občanského soudního řádu přípustnost dovolání nezakládá.

Tento závěr s sebou nese posouzení dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o zaplacení soudního poplatku za odvolání, jako nepřípustného.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval ve věci jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl [§ 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř.)].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobkyně Nejvyšší soud odmítl a náklady žalovaných nebyly potřebné k účelnému bránění jejich práva.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 14. listopadu 2007

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-113/2007-1)