# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 1090/2012 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 29 Cdo 1090/2012 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.1090.2012.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 19. 12. 2013 - Datum zveřejnění: 21. 1. 2014 - Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř.; § 218 písm. c) o. s. ř. ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 2.400,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně. ## Odůvodnění Rozsudkem ze dne 10. prosince 2010, č. j. 4 C 172/98-453, Obvodní soud pro Prahu 6 zamítl žalobu o určení, že žalobce je vlastníkem domu na parcele č. 1404 v katastrálním území S., obec P. (dále jen "nemovitost") [výrok I.], a rozhodl o nákladech řízení [výrok II.]. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé a změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že výše nákladů řízení činí 79.620,- Kč, jinak jej potvrdil (první část výroku) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhá část výroku). Odvolací soud - konstatuje, že závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3461/2007 nelze v projednávané věci aplikovat, neboť tento rozsudek řeší jinou skutkovou situaci - uzavřel, že po vzniku nového družstva (žalovaného) dle ustanovení § 29 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, za situace, kdy nedošlo k jiné dohodě, přešlo dle § 29 odst. 3 věty druhé daného zákona na toto nově vzniklé družstvo vlastnictví k nemovitosti i souhrn majetkových hodnot a zdrojů jejich krytí. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, opíraje jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. a navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil. Dovolání žalobce Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl jako nepřípustné. Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (k tomu, že o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde, srov. i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. listopadu 2008, sp. zn. 22 Cdo 3602/2007, uveřejněného pod číslem 69/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá. Nejvyšší soudu v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 13. listopadu 2013, sp. zn. 31 Cdo 1008/2011 (jenž je veřejnosti dostupný na jeho webových stránkách), jímž překonal závěry rozsudku sp. zn. 28 Cdo 3461/2007, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož vypořádání majetku, práv a povinností, které z dosavadního družstva přecházejí na nové (vyčleňované) družstvo v souladu s § 29 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů, není podmínkou přechodu vlastnického práva k budově nebo budovám, popřípadě domu nebo domům, uvedeným v § 29 odst. 1 téhož zákona, na nové (vyčleňované) družstvo. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je s rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu, od něhož není důvodu se odchylovat ani v projednávané věci, zcela v souladu; dovolací námitky, jež zpochybňují výše uvedený závěr, proto přípustnost dovolání založit nemohou. Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu přípustné být nemůže. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto, žalovanému tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady řízení sestávají z odměny za zastupování advokátkou, jež podle § 6 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. a/, § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012 (srov. Čl. II a Čl. III vyhlášky č. 486/2012 Sb.), činí 2.100,- Kč, a náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkem tak Nejvyšší soud přiznal žalovanému k tíži dovolatele 2.400,- Kč. K důvodům, pro které Nejvyšší soud při výpočtu odměny za zastupování vycházel z advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinné, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněné domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 19. prosince 2013 JUDr. Filip Cileček předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-1090/2012-1)