# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 1045/2011

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Cdo 1045/2011
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.1045.2011.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 28. 4. 2011
- Datum zveřejnění: 6. 5. 2011
- Klíčová slova: Dovolání
- Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2007; § 208 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2007; § 241b odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2007

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Rozsudkem ze dne 6. října 2006, č. j. 39 Cm 143/2001-165, Městský soud v Praze určil, že pohledávky žalobce za úpadcem J. K. přihlášené v konkursním řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. 52 K 92/97, ve výši 51.545,36 Kč, z titulu neuhrazené kupní ceny za dodané zboží a dále ve výši 35.828,80 Kč, z titulu úroku z prodlení, jsou po právu (bod I. výroku), v další části žalobu zamítl (bod II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení mezi žalobcem a druhou žalovanou (bod III. výroku) a mezi žalobcem a první žalovanou a vedlejším účastníkem (bod IV. výroku).

K odvolání první žalované a vedlejšího účastníka Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 31. ledna 2008, č. j. 13 Cmo 116/2007-197, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a V. (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení mezi žalobcem a první žalovanou a vedlejším účastníkem (druhý výrok) a mezi žalobcem a druhou žalovanou (třetí výrok).

Usnesením ze dne 6. srpna 2009, č. j. 39 Cm 143/2001-215, pak Městský soud v Praze odmítl dovolání vedlejšího účastníka proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. ledna 2008 pro opožděnost (bod I. výroku), zamítl žádost vedlejšího účastníka o ustanovení zástupce z řad advokátů (bod II. výroku) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (bod III. výroku).

K odvolání vedlejšího účastníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. listopadu 2009, č. j. 13 Cmo 236/2009-238, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení mezi žalobcem a první žalovanou a vedlejším účastníkem (druhý výrok) a mezi žalobcem a druhou žalovanou (třetí výrok).

Dovolání vedlejšího účastníka směřující proti usnesení odvolacího soudu ze dne 11. listopadu 2009 (s výjimkou třetího výroku napadeného usnesení) Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen "o. s. ř."), jako nepřípustné, aniž byl vzhledem k objektivní nepřípustnosti dovolání nucen se zabývat nedostatkem povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§ 241b odst. 2 o. s. ř.).

V rozsahu, v němž dovolání směřovalo proti druhému výroku napadeného usnesení o nákladech odvolacího řízení a proti té části prvního výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nákladech dovolacího řízení, srov. k objektivní nepřípustnosti dovolání např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

V rozsahu, v němž dovolání směřovalo proti té části prvního výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů, srov. k objektivní nepřípustnosti dovolání např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

V rozsahu, v němž dovolání směřovalo proti té části prvního výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o odmítnutí dovolání (pro opožděnost), srov. k objektivní nepřípustnosti dovolání např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2009, sp. zn. 29 Cdo 1635/2009, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5, § 224 odst. a § 146 odst. 3 o. s. ř., tedy tím, že dovolání vedlejšího účastníka bylo odmítnuto a tím, že u žalobce žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nebyly zjištěny.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) a ze závěrů podaných k této otázce např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. dubna 2011

JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-1045/2011-1)