# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 1006/2007

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Cdo 1006/2007
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.1006.2007.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 20. 11. 2008
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 2 odst. 1 předpisu č. 216/1994Sb.

## Výrok

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. února 2006, č. j. 50 Cm 83/2003-32, kterým tento soud zastavil řízení ve věci (výrok I.) a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a odvolacím soudem (výrok II. a III.).

Odvolací soud uzavřel, že novela obchodního zákoníku provedená zákonem č. 370/2000 Sb. připustila, aby smlouva o převzetí jmění určila, že se o přezkoumání výměnného poměru akcií, resp. o přezkoumání výše vypořádání v penězích rozhodne v rozhodčím řízení. V projednávané věci bylo ve smlouvě o převzetí jmění platně ujednáno, že o přezkoumání a určení výše vypořádání v penězích a určení výše dorovnání v penězích ve smyslu § 220k odst. 1 obch. zák. bude rozhodováno v rozhodčím řízení. Projednání věci před soudem tedy brání rozhodčí smlouva. Společnost tuto námitku včas uplatnila, a proto postupoval soud prvního stupně správně, když řízení podle § 106 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") zastavil. Nadto odvolací soud dodal, že z vyjádření účastníka řízení vyplynulo, že řízení před rozhodci Společnosti pro dražby a rozhodčí řízení, s. r. o. již proběhlo a bylo ukončeno vydáním rozhodčího nálezu ze dne 31. října 2004, sp. zn. 1/03. Odvolací soud upozornil, že jeho rozhodnutí odpovídá ustálené rozhodovací praxi a neodporuje ani názoru Ústavního soudu vyslovenému například v jeho usnesení ze dne 23. května 2006, sp. zn. II. ÚS 633/05.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. V dovolání obsáhle argumentuje proti závěrům odvolacího soudu.

Jak již Nejvyšší soud uzavřel v rozhodnutí uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 37/2006, je dovolání přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř.

K námitkám dovolatele Nejvyšší soud konstatuje, že z jeho ustálené judikatury (viz např. usnesení ze dne 18. července 2006, sp. zn. 29 Odo 499/2005, usnesení ze dne 26. června 2007, sp. zn. 29 Odo 226/2006 a další) vyplývá, že určuje-li smlouva o převodu obchodního jmění na akcionáře, že se o přezkoumání přiměřenosti výše vypořádání bude rozhodovat v rozhodčím řízení, zavazuje toto ujednání i akcionáře zrušované společnosti.

Přitom vztah uvedené právní úpravy s ustanovením § 2 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. již přezkoumal Ústavní soud, který rozpor s ústavním pořádkem neshledal (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. června 2005, sp. zn. III. ÚS 84/2005).

Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy správné, a proto Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 věta první o. s. ř. zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť navrhovatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a C. W., a. s. žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. listopadu 2008

JUDr. Ivana Štenglová

předsedkyně senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-1006/2007-1)