# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 1002/2011

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Cdo 1002/2011
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.1002.2011.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 29. 6. 2011
- Datum zveřejnění: 4. 7. 2011
- Klíčová slova: Incidenční spory, Konkurs
- Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2007; § 241a odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2007

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Rozsudkem ze dne 20. ledna 2010, č.j. 28 Cm 151/2002-172, zamítl Městský soud v Praze žalobu, kterou se žalobce (J. D.) domáhal vůči žalované (správkyni konkursní podstaty úpadkyně České banky, akciové společnosti Praha - v likvidaci - dále též jen "banka"), určení, že pohledávka žalobce, přihlášená do konkursního řízení vedeného na majetek úpadkyně, je zjištěna co do nároku, důvodu a výše v částce 1,124.499,78 Kč (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že nebyl důvod přihlédnout k žádnému z důkazů, jež byly v řízení provedeny po skončení prvního jednání ve věci.

K (ne)platnosti žalobcova pokynu z 30. ledna 1996 odvolací soud (poukazuje na ustanovení § 709 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2002) uzavřel, že na základě důkazů, k nimž bylo možno v řízení přihlédnout, je se soudem prvního stupně zajedno v tom, že žalobce požádal pokynem z 30. ledna 1996 pozdější úpadkyni, aby z jeho specifikovaného účtu (zřízeného jako technický účet ke vkladovému účtu) převedla spornou částku na (v pokynu) specifikovaný účet jiné osoby. K tomu dodal, že žalobcově tvrzení, že šlo o pokyn, jímž by se banka neměla řídit, ani potud nelze přisvědčit.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř.") a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přisuzuje dovolatel řešení otázky spočívající v tom, že "platnou žádostí o převedení finančních prostředků může být jen žádost, která je jednoznačná, jasná a srozumitelná a která obsahuje jasné označení účtu, ze kterého má být částka odepsána, jasná výše částky, která je předmětem převodu a jasné označení účtu, na který má být částka připsána, dále žádost o převedení finančních prostředků musí obsahovat podpis žadatele a datum vyhotovení žádosti".

Odvolacímu soudu dovolatel vytýká, že se v rozhodnutí jednoznačně nevypořádal s otázkou platnosti pokynu, který učinil 30. ledna 1996 a že poukaz odvolacího soudu na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. srpna 2009, sp. zn. 29 Cdo 3659/2007 (jde o rozhodnutím uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročníku 2010, pod číslem 69), je nepřiléhavý (jeho právní věta platnost příkazu neřeší). Dále dovolatel uvádí, že platností tohoto právního úkonu se zabýval odvolací soud v předchozím rozsudku (z 23. února 2006), z jehož závěrů plyne, že pokyn podepsal jako nevyplněný tiskopis.

Dovolatel (ač zastoupen advokátem) dovolací argumentaci výslovně nepřipíná k žádnému z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř., posuzováno podle obsahu je však dovolání kritikou správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem, jíž je vyhrazen dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.

Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam)

Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Otázku, kterou dovolatel předkládá dovolacímu soudu k řešení, zodpověděl odvolací soud v mezích ustavených závazným právním názorem obsaženým ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2009, sp. zn. 29 Odo 988/2006, ohledně zákonné koncentrace řízení. Skutkový předpoklad, na kterém dovolatel buduje dovolací argumentaci (totiž, že pokyn podepsal jako nevyplněný tiskopis), není součástí skutkových závěrů, z nichž vychází napadené rozhodnutí. Zpochybnění skutkových závěrů odvolacího soudu je pak vyhrazen dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř., který dovolatel u dovolání, jehož přípustnost může být založena jen prostřednictvím § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nemá k dispozici (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Nejvyšší soud proto podané dovolání odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a u žalované žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nebyly zjištěny.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. června 2011

JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-1002/2011-1)