# Nejvyšší soud, sp. zn. 28 Cdo 88/2012 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 28 Cdo 88/2012 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.88.2012.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 7. 2. 2012 - Datum zveřejnění: 27. 2. 2012 - Klíčová slova: Přistoupení do řízení, Vady řízení - Dotčené předpisy: § 242 odst. 3 o. s. ř.; § 92 odst. 1 o. s. ř. ## Výrok Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2011, č. j. 29 Co 349/2011-122, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 1. 2011, č. j. 127 EC 52/2009-75, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. ## Odůvodnění Usnesením ze dne 12. 1. 2011, č. j. 127 EC 52/2009-75, rozhodl Obvodní soud pro Prahu 1 o tom, že se připouští, aby do řízení na straně žalované přistoupila JUDr. J. V., bytem v P. 5, T. 3. Žalobkyně svůj žalobní nárok směřovala nejprve vůči žalovaným 1., 2. a 3. s odůvodněním, že tyto osoby užívají nebytové prostory v nemovitosti, jíž je většinovou spoluvlastnicí, aniž by s ní měly uzavřenou nájemní smlouvu a za toto užívání jí hradily nájemné, čímž se na její úkor bezdůvodně obohatily. Ze skutečností, jež vyšly v průběhu řízení najevo, žalobkyně nabyla dojmu, že původně žalované užívaly nemovitost na základě nájemní smlouvy uzavřené s JUDr. J. V., coby menšinovou spoluvlastnicí předmětné nemovitosti, a je tedy možné, že se na její úkor obohacovala právě ona, pročež navrhla její přistoupení do řízení. Obvodní soud konstatoval, že nejsou dány okolnosti, jež by z procesního hlediska bránily přistoupení JUDr. V. do řízení, a návrhu na přistoupení vyhověl. K odvolání 3. a 4. žalované přezkoumal uvedené usnesení Městský soud v Praze, jenž je usnesením ze dne 27. 9. 2011, č. j. 29 Co 349/2011-122, potvrdil. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně po právní stránce otázku řešenou ve výroku napadené usnesení posoudil správně, a jeho rozhodnutí tedy potvrdil. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podaly společné dovolání 3. a 4. žalovaná. Dovolatelky je označily za přípustné ve smyslu § 239 odst. 2 o. s. ř., důvodnost dovodily v souladu s ustanovením § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. z nesprávného právního posouzení věci. Ve své argumentaci vyzdvihly skutečnosti, jež dle nich dokládají, že se žalované se na úkor žalobkyně bezdůvodně neobohatily, na což navázaly předestřením důvodů, pro něž v projednávaném sporu nemělo být rozhodnuto o připuštění 4. žalované do řízení, a navrhly, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání, jehož přípustnost je dána ustanovením § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., bylo podáno řádně a včas, osobami k tomu oprávněnými a řádně zastoupenými podle § 241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval důvodností dovolání. Nejvyšší soud se již ve svém usnesení ze dne 23. 8. 2011, sp. zn. 28 Cdo 847/2011, zabýval vadou řízení ohrožující správnost rozhodnutí ve věci (k níž v souladu s § 242 odst. 3 o. s. ř. přihlíží z úřední povinnosti) spočívající v tom, že žalovaná a její právní zástupkyně, jejíž přistoupení do řízení je navrhováno, se z procesního hlediska nacházejí ve vzájemně konkurenčním postavení, ve skutkově obdobné věci zčásti totožných účastníků (žalobkyně a zástupkyně třetí žalované, jejíž přistoupení do řízení na straně žalované bylo taktéž předmětem rozhodování odvolacího soudu v Nejvyšším soudem posuzované věci) a na závěry v tomto usnesení vyslovené pro stručnost odkazuje, neboť jsou plně uplatnitelné i v nyní projednávaném sporu. Dovolání bylo tedy podáno důvodně, pročež Nejvyšší soud podle § 243b odst. 2, části věty za středníkem, a odst. 3 o. s. ř. zrušil usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně, jelikož důvod zrušení spočívající ve vadě řízení platí i pro jeho rozhodnutí, a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení. Soudy obou stupňů jsou pak ve smyslu § 243d odst. 1, části první věty za středníkem, o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými. O nákladech řízení, včetně řízení dovolacího, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí o věci. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 7. února 2012 JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/28-CDO-88/2012-1)