# Nejvyšší soud, sp. zn. 28 Cdo 861/2003

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 28 Cdo 861/2003
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.861.2003.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 22. 5. 2003
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 237 odst. 2 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.; § 239 odst. 2 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

## Odůvodnění

Krajský soud v Plzni rozhodl k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 16. 5. 2002 tak, že

- ve výroku I. nepřipustil protinávrh žalované na uložení povinnosti žalobci zaplatit jí částku 80.000,- Kč;

- ve výroku II. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 12.336,- Kč (jako nedoplatek přídělové ceny za nemovitosti, které jí byly vydány podle zákona č. 229/1991 Sb.) a o náhradě nákladů řízení;

- ve výrocích III. a IV. zrušil výrok prvostupňového rozsudku o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek a též rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti výrokům I., II. rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Stalo se tak v zákonné lhůtě a žalovaná je zastoupena advokátem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 občanského soudního řádu - dále "o. s. ř."). Žalovaná namítala, že v řízení nebyla poučena podle ustanovení § 118a o. s. ř. o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy a že její obecný zmocněnec E. F. nebyl vyzván k odstranění vad podání podle § 43 o. s. ř. poté, co uplatnil vzájemný návrh. Tyto vady vyvolávají podle dovolatelky přípustnost dovolání pro zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou instancí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Dovolání není přípustné.

Výrok I. rozsudku odvolacího soudu se správně opírá o závěr, že v odvolacím řízení, jak to učinil podáním z 11. 11. 2002 obecný zmocněnec žalované, nelze vznést vzájemný návrh (§ 216 odst. 1 o. s. ř.). Citovaný výrok má povahu usnesení a není uveden ve výčtu ustanovení § 239 o. s. ř. mezi těmi usneseními odvolacího soudu, proti nimž je přípustné dovolání.

Výrokem II. téhož rozsudku bylo potvrzeno rozhodnutí o zaplacení částky 12.336,- Kč a o nákladech řízení. Ustanovení § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. však připouští dovolání, a to i ve vztahu k zásadnímu významu napadeného rozhodnutí po právní stránce, ve věcech nikoli obchodních jen do částky převyšující 20.000,- Kč. Výrok o nákladech řízení má charakter usnesení a již citované ustanovení § 239 o. s. ř. proti němu dovolání a contrario nepřipouští.

Dovolací soud proto dovolání žalované odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).

Ustanovení § 146 odst. 3 o. s. ř., na jehož základě stíhá ve spojení s § 243c odst. 1 o. s. ř. při odmítnutí dovolání dovolatele povinnost nahradit protistraně náklady řízení, nebylo třeba aplikovat; žalobci totiž žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 22. května 2003

JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/28-CDO-861/2003-1)