# Nejvyšší soud, sp. zn. 28 Cdo 79/2004

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 28 Cdo 79/2004
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.79.2004.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 29. 6. 2004
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 238a předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítají.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

## Odůvodnění

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 22.1.2003, č.j. 8 Co 3/2003-50, bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 26.11.2002, č.j. 6 C 41/2001-37, kterým bylo řízení o návrhu žalobců na obnovu řízení zastaveno s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že podmínky řízení nejsou dány - nelze se již domáhat obnovy řízení, bylo-li rozhodnutí správního orgánu předmětem soudního přezkumu.

Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci ve lhůtě dovolání. Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.6.2003, č.j. 11 Co 374/2003-69, bylo odmítnuto odvolání žalobců proti usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 17.4.2003, č.j. 16 C 41/2001-61, jímž byli žalobci vyzváni, aby si pro podání dovolání proti shora označenému usnesení odvolacího soudu zvolili zástupcem advokáta; odvolací soud zde uzavřel, že proti usnesení soudu prvního stupně není odvolání přípustné.

Žalobci podali i proti druhému z usnesení odvolacího soudu dovolání. Ani zde se k dovolání žalovaní nevyjádřili.

Vzhledem k datu vydání rozhodnutí, vůči němuž chtěli žalobci dosáhnout obnovy řízení (Krajský soud v Ostravě rozhodl ve věci přezkumu správního rozhodnutí dne 21. 2. 1995), posuzoval dovolací soud věc, v intencích ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 16, 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle znění občanského soudního řádu účinného před datem 1. 1. 2001. Poté dospěl k závěru, že ani jedno z podaných dovolání není přípustné.

Úprava přípustnosti dovolání účinná před datem 1.1.2001 neumožňovala dovolat se proti usnesení, jímž bylo ve druhé instanci potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení ve věci podaného návrhu na obnovu řízení, přičemž důvodem zastavení řízení byl nedostatek funkční příslušnosti soudu (a contrario § 250s o. s. ř.). V rámci taxativního výčtu v ustanovení § 238a o. s. ř. nepřicházel v úvahu žádný z tamtéž uvedených případů, u nichž bylo dovolání přípustné.

Podle § 241 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném před datem 1.1.2001 musel být, což ostatně platí dosud, dovolatel (neměl-li sám právnické vzdělání) zastoupen advokátem. Jestliže žalobci brojili proti postupu soudu prvního stupně, který je ke splnění této podmínky dovolání vyzval, a odvolací soud odvolání žalobců proti usnesení soudu prvního stupně (s obsahem výzvy) odmítl, pak ani proti odmítavému usnesení odvolacího soudu nepřipouštělo jinak relevantní ustanovení § 238a o. s. ř. ve znění před datem 1. 1. 2001 dovolání.

Dovolací soud proto obě dovolání žalobců odmítl (§ 243b odst. 4, § 218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).

Žalovaným nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 29. června 2004

JUDr. Ludvík David, CSc., v.r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/28-CDO-79/2004-1)