# Nejvyšší soud, sp. zn. 28 Cdo 541/2015

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 28 Cdo 541/2015
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2015:28.CDO.541.2015.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 3. 3. 2015
- Datum zveřejnění: 19. 5. 2015
- Dotčené předpisy: § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Shora označeným usnesením Krajský soud v Plzni změnil rozsudek Okresního soudu Plzeň - sever ze dne 26. července 2013, č. j. 4 C 302/2009-240 (ve znění usnesení téhož soudu ze dne 25. března 2014, č. j. 4 C 302/2009-256) v odvoláním napadených (nákladových) výrocích III, IV a V, tak, že účastnicím ad 1) a 2) uložil na náhradě nákladů řízení zaplatit společně a nerozdílně žalobkyním částku 28.025,- Kč, a České republice - Okresnímu soudu Plzeň-sever částku 1.329,- Kč.

Proti usnesení odvolacího soudu podala účastnice ad 2) Česká republika - Státní pozemkový úřad dovolání, navrhujíc, aby bylo usnesení změněno tak, že se této účastnici povinnost k náhradě nákladů řízení neukládá.

Nejvyšší soud jako soud dovolací postupoval v dovolacím řízení podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen "o. s. ř.". Shledal, že dovolání není přípustné.

Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, stanoví § 237 o. s. ř.

Podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. "dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží".

Dovoláním dotčenými výroky bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 28.025,- Kč, resp. 1.329,- Kč, jež nepřesahuje zákonem stanovený limit 50.000,- Kč, ve věci, v níž očividně nejde o vztah mezi spotřebiteli ani o vztah pracovněprávní ani o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř.

Přípustnost dovolání přitom nezakládá ani případně nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod č. 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), nepřípustné dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 věty první o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se pak opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., za situace, kdy dovolání bylo odmítnuto a kdy náklady žalobkyň spojené s podáním velmi stručného vyjádření k dovolání (jež nebylo možno věcně projednat již z důvodu jeho objektivní nepřípustnosti) nelze považovat za účelně vynaložené náklady k uplatňování práva (srov. § 142 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. března 2015

Mgr. Petr Kraus
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/28-CDO-541/2015-1)