# Nejvyšší soud, sp. zn. 28 Cdo 450/2004

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 28 Cdo 450/2004
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.450.2004.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 13. 9. 2004
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 2 odst. 1 předpisu č. 172/1991Sb.; § 2a odst. 1 předpisu č. 172/1991Sb.; § 2a odst. 2 předpisu č. 172/1991Sb.; § 2a odst. 3 písm. a) předpisu č. 172/1991Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady dovolacího řízení v částce 2.575,- Kč, do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jejího zástupce.

## Odůvodnění

Žalobce ve svém jinak včasném dovolání brojil proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu (soud prvního stupně žalobu zamítl) v tom směru, že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam. Dovodil, že žalovaná obec neprokázala přídělovou listinou, že jí byly pozemky parc. č. 512 a násl. v k. ú. H. přiděleny (s převzetím držby 1. 12. 1949), jak předpokládá zákon č. 172/1991 Sb. o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, v zákonem č. 114/2000 Sb. novelizovaném § 2a odst. 3 písm. a/.

Dovolání není přípustné.

Odvolací soud zcela správně dovodil, že pozemky přešly do vlastnictví žalované obce ještě před datem 31. 12. 1949, a vzhledem k následnému přechodu na stát po rozhodném datu a ke znění § 2 odst. 1 a novelizovaného § 2a odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. a/ zákona č. 172/1991 Sb. se opět staly jejím vlastnictvím. Není rozhodné, že přídělová listina byla vystavena až 4. 12. 1954; k převzetí držby došlo v zákonem předvídaném časovém rozmezí a jestliže označení přídělce "československý stát - obec H." považuje žalobce v dovolání implicite za nedostatečné, pak opomíjí skutkové souvislosti i jejich právní důsledky. V době převzetí držby předmětných nemovitostí totiž byly tyto předány právě žalované obci, jak o tom svědčí listiny datované 27. 5. a 11. 11. 1949; v nich byly vymezeny podmínky přídělu N. p. f. I kdyby - vzhledem k pozdějšímu datu vydání - nemělo uspět posouzení přídělové listiny ve vztahu k § 2a odst. 3 písm. a/ zákona č. 172/1991 Sb., pak lze opět přisvědčit odvolacímu soudu, že výčet způsobů prokázání přídělu v § 2a odst. 3 citovaného zákona je pouze demonstrativní a závěr o prokázání přídělu zůstává věcí posouzení soudem.

Odvolací soud tedy rozhodl jak v souladu se stávající judikaturou k otázkám přídělu nemovitostí, tak i - pokud jde o dovoláním namítaný nedostatek průkazu přídělu - v souladu s relevantními ustanoveními zákona č. 172/1991 Sb., co se týče výkladu obsahu listin čtených v řízení k důkazu. Jeho rozhodnutí nemá ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř. zásadní právní význam a dovolací soud proto dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).

Protistraně vznikl podle § 146 odst. 3 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení. Ty vznikly v důsledku vyjádření k dovolání, za které náleží podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. polovina sazby za provedený úkon právní služby, tj. 5.000,- Kč (§ 5 písm. b/, § 14 odst. 1, § 15 cit. vyhl.), krácená však o 50% podle § 18 odst. 1 téže vyhlášky na 2.500,- Kč; nutno bylo dále přičíst režijní paušál 75,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 13. září 2004

JUDr. Ludvík David, CSc., v.r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/28-CDO-450/2004-1)