# Nejvyšší soud, sp. zn. 28 Cdo 4080/2014

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 28 Cdo 4080/2014
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.4080.2014.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 11. 11. 2014
- Datum zveřejnění: 3. 12. 2014
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.; § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč k rukám JUDr. Zdeňky Míkové, advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

## Odůvodnění

Žalovaný podal dovolání proti výroku I shora označeného rozsudku Krajského soudu v Praze, jímž tento soud změnil rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 30. srpna 2013, č. j. 18 C 164/2008-381, tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 49.953,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I) a současně rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III). Z obsahu dovolání je patrno, že jím žalovaný napadá výrok rozsudku o věci samé.

Nejvyšší soud jako soud dovolací postupoval v dovolacím řízení podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen "o. s. ř.". Shledal, že dovolání není přípustné.

Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, stanoví § 237 o. s. ř.

Podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. "dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží".

Dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění v částce 49.953,- Kč, jež nepřesahuje zákonem stanovený limit 50.000,- Kč, ve věci, v níž očividně nejde o vztah mezi spotřebiteli ani o vztah pracovněprávní ani o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř.

Přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod č. 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), nepřípustné dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 věty první o. s. ř.).

Žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, je povinen nahradit žalobci účelně vynaložené náklady dovolacího řízení (§ 243c odst. 3, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 část věty před středníkem a § 146 odst. 1 o. s. ř.), k nimž patří odměna advokátky zastupující žalobce ve výši 3.100,- Kč (§ 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), paušální náhrada hotových výdajů advokátky 300,- Kč (§13 odst. 3 cit. vyhlášky) a náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny a z náhrad (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) ve výši 714,- Kč, tj. celkem 4.114,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. listopadu 2014

Mgr. Petr Kraus
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/28-CDO-4080/2014-1)