# Nejvyšší soud, sp. zn. 28 Cdo 3790/2017

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 28 Cdo 3790/2017
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2017:28.CDO.3790.2017.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 20. 9. 2017
- Datum zveřejnění: 1. 12. 2017
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 000,80 Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Záliše do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

## Odůvodnění

(dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)

Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Plzni potvrdil rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 7. ledna 2015, č. j. 6 C 142/2013-132, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 26 770 Kč spolu se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II) a nákladech státu (výrok III).

Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), neboť není přípustné.

Přípustnost dovolání je vyloučena ustanovením § 238 odst. 1 písm. d) občanského soudního řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2013, bylo-li řízení zahájeno před 1. 1. 2014; k tomu srov. čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), neboť dovoláním napadeným výrokem rozsudku bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč [ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení, jež neplyne ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy ani z pracovněprávního vztahu]. K příslušenství pohledávky (jímž je zde požadovaný úrok z prodlení z částky 26 770 Kč) se při zkoumání přípustnosti dovolání dle uvedeného ustanovení zákona nepřihlíží (nejde-li zde o samostatný předmět dovolacího řízení; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 1998, sp. zn. 2 Cdon 322/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 62, ročník 98).

Přípustnost dovolání nezakládá pak ani případně nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod č. 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., kdy dovolání žalované bylo odmítnuto a kdy k nákladům (oprávněné) žalobkyně, jež se prostřednictvím svého zástupce vyjádřila k dovolání, patří odměna advokáta ve výši 2 180 Kč [§ 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k/, § 8 odst. 1, § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], náhrada hotových výdajů advokáta stanovená paušální částkou 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny a z náhrad (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) ve výši 520,80 Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek

V Brně dne 20. září 2017

Mgr. Petr Kraus
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/28-CDO-3790/2017-1)