# Nejvyšší soud, sp. zn. 28 Cdo 3151/2006 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 28 Cdo 3151/2006 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.3151.2006.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 21. 10. 2008 - Datum zveřejnění: 31. 12. 2009 - Dotčené předpisy: § 9 předpisu č. 229/1991Sb. ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit účastníkům ad 1, 2, 3, 4, 7, 10, 11, 12 a 13 na nákladech dovolacího řízení každému 480 Kč k rukám jejich právního zástupce JUDr. P. Š., do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení. ## Odůvodnění V řízení podle páté části občanského soudního řádu zamítl Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 14. 9. 2004, čj. 9 C 2205/2003-96, žalobu směřující proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu P.-z., ze dne 7. 8. 2003, čj. PÚ-R-383/92/IV-45/03 KU. Žalobce uplatňoval, že pozemkový úřad rozhodl podle § 9 zákona č. 229/1992 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o půdě") nesprávně, když určil, že účastníci ad 1) - 13) jsou spoluvlastníky domu čp. 61 na pozemku č. 75 v katastrálním území P., protože podle jeho názoru není dán důvod k restituci. K přechodu nemovitostí na stát došlo v důsledku odmítnutí dědictví, nikoli však v tísni. Okresní soud shledal správným závěr pozemkového úřadu, že k převodu došlo za okolností, na něž se vztahuje ustanovení § 6 odst. 1 písm. l) zákona o půdě, totiž v důsledku vzdání se dědictví učiněného v tísni. Krajský soud v Praze shora uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, když převzal jeho hodnocení po stránce skutkové i jeho právní závěry. Za situace, kdy původním vlastníkům byl odebírán nemovitý majetek a bylo jim znemožněno hospodařit v předmětné budově, jež byla mlýnem, a získávat tak příjmy, nemohli splácet dluhy na nemovitosti váznoucí a obstarat její potřebné opravy, což je vedlo k odmítnutí dědictví, jež by jinak neučinili. Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost spatřuje v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Má zato, že rozsudek odvolacího soudu je po právní stránce zásadně významný, protože dosud nebylo soudem řešeno, jak posuzovat zadlužení na daních, které by nevzniklo, kdyby plátce daň řádně splnil. Navíc poukazuje i na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, podle něhož sice nejsou restituce zpochybněny, je však třeba přihlížet k tomu, aby povinná osoba nebyla vydáním nemovitosti postižena neúměrným břemenem. Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, a aby jeho vykonatelnost byla odložena. Účastníci, zastoupení advokátem, vyjádřili pochybnosti, zda rozsudek má být v dovolacím řízení přezkoumán. Žalobce nepochopil, že okolnosti, které uvádí, se týkaly daňového poplatníka A. Ž., kdežto k odmítnutí dědictví došlo až v následném dědickém řízení po A. Ž. a bylo vyvoláno změnou společenských a politických poměrů, k níž došlo v roce 1948. Stav tísně při odmítnutí dědictví vyplýval z toho, že rodině A. Ž. bylo znemožněno nakládat s majetkem, který měl svými výnosy sloužit ke splacení již dříve splatných závazků. Pokud jde o rozsudek Evropského soudu pro lidská práva, zmíněný dovolatelem, týkal se zcela jiných právních vztahů a navíc neodmítl princip restitucí. Navrhli, aby dovolání, pokud nebude odmítnuto, bylo zamítnuto. Ostatní účastníci se k dovolání nevyjádřili. Věcné projednání dovolání je možné jen v případě, že dovolání je přípustné. V dané věci, kdy rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, by dovolání bylo přípustné jen v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že rozsudek dovolacího soudu, napadený dovoláním, má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. o. s. ř.). Takový závěr však v dané věci dovolací soud neučinil. Dovolací soud vychází nejen z toho, že právní závěry odvolacího soudu jsou v plném souladu s judikaturou Ústavního soudu, který se otázkou tísně podle § 6 odst. 1 zákona o půdě vícekráte zabýval, i s judikaturou Nejvyššího soudu (viz např. jeho rozsudek ze dne 24.9.2002, sp. zn. 28 Cdo 183/2002), ale i z dalšího rozhodnutí, jímž je usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2680/2007. V něm se dovolací soud zabýval přímo právními závěry, týkajícími se týchž účastníků, a stejnými námitkami žalobce. V usnesení, podrobně vysvětlil, z jakých důvodu dovolání odmítl. Dovolací soud proto neshledal dovolání o týchž otázkách za přípustné pro nedostatek možnosti aplikace ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a rozhodl o jeho odmítnutí (§ 243b odst. 5, § 118 písm. c/ o. s. ř.). Podle výsledku dovolacího řízení mají nárok na náhradu jeho nákladů účastníci zastoupení advokátem JUDr. Š. (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.). V dovolacím řízení učinil právní zástupce dovolatelů jeden právní úkon - vyjádření k dovolání. Náklady spočívají v jeho odměně 5.000 Kč, zvýšeno o 30 % při zastupování více účastníků, sníženo o polovinu při odmítnutí dovolání a o další polovinu vzhledem k provedení jednoho právního úkonu, celkem 1.625 Kč (§ 11, § 19a, §18/1 a § 15 vyhlášky č. 484/2000 Sb.), kterou se stanoví výše odměny za zastupování advokátem ... . K tomu přistupuje paušální částka hotových výloh 300 Kč pro každého ze zastupovaných účastníků, tj. 2.700 Kč. K náhradě tak přichází celkem částka 4.325 Kč, což činí 480 Kč pro každého ze zastupovaných účastníků. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 21. října 2008 JUDr. Josef R a k o v s k ý předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/28-CDO-3151/2006-1)