# Nejvyšší soud, sp. zn. 28 Cdo 3079/2008 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 28 Cdo 3079/2008 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.3079.2008.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 26. 11. 2008 - Datum zveřejnění: 31. 12. 2009 - Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.; § 879c odst. 1 písm. c) předpisu č. 40/1964Sb. ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. ## Odůvodnění Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech bylo určeno, že žalobce je vlastníkem čtyř v rozsudku specifikovaných pozemků v katastrálním území D., zapsaných na LV č. 580, vedených u Katastrálního úřadu pro K. k., Katastrální pracoviště K. V. Dále soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci náklady řízení v částce 13.078,50 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Okresní soud vzal za prokázané, že právnímu předchůdci žalobce byly podle § 70 zákona č. 109/1964 Sb. (hospodářského zákoníku) a § 10 vyhl. č. 156/1975 Sb. pozemky předány do trvalého užívání. Žalobce je vlastníkem budovy č.p. 585 na pozemku parc. č. 856/4. Pozemky parc. č. 856/2 a parc. č. 856/3 jsou pak sousední a souvisí s provozem výše uvedené budovy. Žalobce k nim má rovněž zřízeno právo trvalého užívání. Soud prvního stupně vycházel z ust. § 879c občanského zákoníku (dále jen obč. zák.), ve znění zákona č. 103/2000 Sb., na jehož základě požádal žalobce stát o změnu práva trvalého užívání pozemků na právo vlastnické v jednoroční lhůtě. Předmětné ustanovení bylo sice zákonem č. 229/2001 Sb. zrušeno s účinností od 30. 6. 2001, nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 9. 3. 2004, publikovaného pod č. 278/2004 Sb., však byla zrušena část II. zákona č. 229/2001 Sb., která se ust. § 879c obč. zák. týkala. Okresní soud z toho dovodil, že platnost ust. § 879c obč. zák. byla obnovena. Krajský soud pak přijal stejné právní závěry jako soud první instance a jeho rozsudek potvrdil. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které opírala o důvodnost pro nesprávné právní posouzení věci a o přípustnost pro otázku zásadního právního významu. Své dovolání žalovaná opřela o řadu sofistikovaných argumentů, blíže specifikovaných v samotném dovolání. Žalobce se k dovolání nevyjádřil. Žalovaná podala dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.) a za současného splnění podmínky povinného zastoupení (§ 241 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Přípustnost dovolání dovozovala z § 237 odst. 1 písm. c) a jeho důvodnost opírala o ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Podle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Již dříve dospěl Nejvyšší soud k závěru (viz rozsudek sp. zn. 22 Cdo 2205/2005 a další rozhodnutí), že pokud účastník požádal v souladu s ust. § 879c odst. 4 obč. zák. o změnu práva trvalého užívání pozemků na právo vlastnické (což se v tomto případě stalo dopisem žalobce ze dne 10. 10. 2000), pak k této změně došlo od 1. 7. 2001, tedy v intencích zákona č. 103/2000 Sb. Ust. § 879c obč. zák. bylo zrušeno zákonem č. 229/2001 Sb., který nabyl účinnosti dne 30. 6. 2001, tedy o pouhý jeden den dříve, než mohla uplynout lhůta jednoho roku, předpokládaná v ust. § 879c obč. zák. Ústavní soud však svým nálezem ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. Pl. ÚS 2/02 zrušil část druhou zákona č. 229/2001 Sb. Nejvyšší soud je vázán plenárním nálezem Ústavního soudu, i tou částí odůvodnění, kde je zřejmý právní názor Ústavního soudu, že zrušením části druhé čl. II. zákona č. 229/2001 Sb. se obnoví stav založený ustanoveními §§ 879c, 879d a 879e obč. zák. V souladu s tímto nálezem Nejvyšší soud již rozhodl v obdobných věcech - zejména je nutné upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5426/2007, ve kterém je podrobně rozvedena otázka vázanosti obecných soudů rozhodnutím Ústavního soudu a taktéž zde Nejvyšší soud dovodil, že zrušením části druhé článku II. cit zákona se následně obnovuje právní stav založený ustanoveními §§ 879c, 879d a 879e obč. zák. Pokud jde o vztah ustanovení § 879c obč. zák. a nezrušené části IV. zákona č. 229/2001 Sb., byla tato problematika rovněž již dříve judikována, např. v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1961/2006. Odvolací soud tedy posoudil pro věc rozhodnou právní otázku z hlediska hmotného práva správně a vzhledem ke konstantní judikatuře bez jakékoli kontradikce vyšších instancí věc nevykazuje ani judikatorní přesah ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. Podmínky přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku (§ 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) tedy nejsou splněny a Nejvyšší soud proto dovolání žalované odmítá (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.). Žalobci nevznikly v tomto řízení žádné náklady. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 26. listopadu 2008 JUDr. Ludvík D a v i d , CSc. předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/28-CDO-3079/2008-1)